Síla kyselin a zásad
To, že různé kyseliny (nebo zásady) jsou různě silné, by pro tebe neměla být novinka - kyselina sírová je rozhodně mnohem silnější než kyselina citronová. Důvodem je to, že kyseliny ani hydroxidy se ve vodě nerozpadají úplně. Každá molekula kyseliny má totiž určitou šanci disociovat nebo zůstat celá. Čím větší je tato šance, tím více molekul opravdu disociuje. Síla kyselin a zásad pak závisí na tom, kolik molekul kyseliny se rozpadne, respektive kolik molekul báze přijme proton.
Silné kyseliny jsou v roztoku prakticky zcela disociovány.
Silné báze jsou v roztoku prakticky zcela protonizovány.
Čím silnější kyselina, tím více \mathrm{H}_{3} \mathrm{O}^{+}vznikne (pro danou koncentraci kyseliny) a tím více atomů nebo molekul mohou tyto ionty napadnout. Pro báze to platí analogicky.
Samotná šance odštěpení \mathrm{H}^{+}z molekuly kyseliny záleží na její vnitřní stavbě. U běžných anorganických kyselin můžeš sílu odhadnout pomocí jednoduchého pravidla: čím vyšší je oxidační stav centrálního atomu, tím silnější bude kyselina. Je ale dobré mít na paměti, že tohle pravidlo - jako většina odhadů - neplatí vždy. Na obrázku máš nejsilnější běžnou kyselinu (chloristou) a pro porovnání typickou slabou kyselinu (uhličitou). Vychází to i tím odhadem - těžko budeš hledat kyselinu s oxidačním číslem nad +VII.
