Enzymatická aktivita a její regulace
Enzymatické reakce je nezbytné kontrolovat a koordinovat. Eukaryotické organismy proto některé enzymy ohraničily membránou a vytvořily tak membránové organely. Prokaryotické organismy tyto organely nemají, a zřejmě proto to v evolučním souboji nedotáhly tak daleko.
Některé enzymy lidské tělo produkuje v neaktivní formě, které se říká proenzym nebo zymogen, a je třeba je aktivovat. Třeba enzym pepsin, který tráví bílkoviny, je žaludeční sliznicí produkován jako pepsinogen. Aktivní místo je totiž překryté peptidovým řetězcem. Až po enzymatickém odstřižení tohoto řetězce se stává aktivním enzymem.
Aktivitu enzymů také ovlivňuje celá řada látek. Ty, které ji zvyšují, se nazývají aktivátory. Ty, které ji snižují, se nazývají inhibitory. Poslední způsob regulace, se kterým se seznámíš, jsou fyzikálně-chemické faktory, mezi které patří zejména teplota a pH. Enzymy jsou proteiny jako každé jiné, proto budou pracovat jen v určitém rozmezí. Při extrémních hodnotách teploty nebo \mathrm{pH} dochází k denaturaci enzymu, a tedy k útlumu jeho aktivity. Teplotní a pH optimum pro lidské enzymy se pohybuje kolem 37^{\circ} \mathrm{C} a pH rovno 7 . Ale třeba bakterie žijící v termálních pramenech nebo sopečných jezerech by tyto hodnoty měly samozřejmě jiné.