Arrheniova teorie kyselin a zásad
První a nejstarší teorií o chování kyselin a zásad je Arrheniova teorie. Definuje, jak se bude chovat ve vodném prostředí molekula kyseliny či zásady.
Podle této teorie je kyselina definována jako molekula, která je schopná ve vodném prostředí odštěpit proton (vodíkový kation \mathrm{H}^{+}). Tento děj vyjadřuje obecná rovnice:
Pro příklad ti ukáži disociaci HCl:
\mathrm{HCl}\longrightarrow{}\mathrm{H}{}^{+}+\mathrm{Cl}^{-}
Zásadu definuje jako molekulu, která je schopná ve vodném prostředí odštěpit hydroxidový anion \mathbf{O H}^{-}. Popisuje ji obecná rovnice:
\mathrm{ZOH}\longrightarrow{}{\:\mathrm{Z}}^{+}+\mathrm{OH}^{-}
Zde ti to ukážu na \mathrm{KOH} :
\mathrm{KOH}\longrightarrow{}\mathrm{K}{}^{+}+\mathrm{OH}^{-}
Výhodou této teorie je její jednoduchost a názornost. Bohužel je její použití značně omezené, proto se téměř nevyužívá. Dá se totiž použít pouze na vodné prostředí a za zásady považovala pouze hydroxidy.