Lewisova teorie
Nejobecnější teorií popisující chování kyselin a zásad je Lewisova teorie. Teorie popisuje kyselinu jako látku, která poskytuje volný orbital (je tedy akceptor = příjemce elektronů), a zásadu jako látku s volnými valenčními elektrony (tedy jako donor = poskytovatele elektronů). Jelikož je toto označení pouze obecné, tak se těmto dvěma látkám říká Lewisova kyselina a Lewisova zásada.
Podle tohoto pravidla si uvedeme pár příkladů Lewisových kyselin a zásad. Lewisovy kyseliny jsou kationty, atomy nekovů, kovů s volným d orbitalem, elektron-deficitní částice \left(\mathrm{Ca}^{2+}, \mathbf{H}^{+}, \mathrm{Co}, \mathrm{Fe}, \mathrm{S}, \mathrm{Si}, \mathrm{AlCl}_{3}, \mathrm{BH}_{3}, \ldots\right). Lewisovy zásady jsou atomy a molekuly s volným elektronovým párem, molekuly obsahující násobné vazby a také anionty \left(\bm{\mathrm{OH^{-}}},\mathrm{NH}_3,\mathrm{H}_2\mathrm{O},\mathrm{Cl}_2,\mathrm{CO},\mathrm{NH}_2^{-}\right., alkeny, …). Tato teorie je natolik obecná, že zahrnuje obě předešlé teorie.
Tato teorie má hlavní využití v komplexních sloučeninách, neboť vede ke vzniku koordinačně-kovalentní vazby (donor-akceptorové). Proto si tuto teorii zopakuješ u kapitoly o komplexních sloučeninách.