Jsme na samém začátku
Po obdržení vzorku je třeba se rozhodnout, jak budeš postupovat. Pokud je vzorek v pevném skupenství, nemůžeš ho většinou přímo analyzovat, ale je třeba ho nejprve převést do roztoku. Provést to můžeš buď rozpouštěním nebo tavením. Pro pevné vzorky existuje několik předběžných zkoušek jako je zahřívání v plameni nebo tavení ve zkumavce. Nejčastěji a nejsnadněji se však analyzují vzorky v kapalném skupenství neboli v roztoku. Anorganické látky mají většinou v pevném stavu iontovou strukturu a v roztoku pak disociují na ionty, které můžeš rychle a snadno stanovit.
Vhodné je taky provést senzorické hodnocení vzorku. Tedy zhodnotit jeho barvu, viskozitu a zápach. U pevných vzorků pak především tvar krystalků, zda je vzorek amorfní nebo krystalický, homogenní či nehomogenní. Nezapomeň také změřit pH roztoku vzorku, pomůže ti pak při vlastním stanovení.
A právě barva kapalného vzorku ti může dopředu prozradit jeho složení.
Zbarvení roztoku
Některé kationty a anionty mají v roztoku specifické zbarvení. To může být velice slabé, jako v případě kobaltnatého kationtu \mathrm{Co}^{2+} nebo naopak intenzivní, kdy jako příklad můžu uvést koncentrovaný roztok manganistanu \mathrm{MnO}_{4}^{-}.
Na obrázku si můžeš prohlédnout specifické zabarvení vodných roztoků některých iontů.
Určitě je ti jasné, že barvu roztoku nemůžeme brát jako definitivní důkaz přítomnosti daného iontu, ale můžeš si tím svůj výsledek ověřit.