A něco málo k aniontům
Ve vzorku se stejně jako kationty mohou vyskytovat také anionty, a i pro ně máme metody, kterými můžeš dokázat jejich přítomnost. Jedná se o srážení dusičnanem stříbrným a dusičnanem barnatým, kdy tě stejně jako u kationtů bude zajímat barva sraženiny a případně její rozpustnost.
Než však začneš srážet vzorek skupinovými činidly, musíš si ověřit neutrální pH roztoku a odstranit kationty těžkých kovů, které by se vylučovaly jako sraženiny a rušily by tak stanovení. Provést to můžeš jednoduchou reakcí s uhličitanem sodným. Poté dokážeš anionty těkavých kyselin, aby ti při pozdějších reakcích neunikly. Postup je opět velmi jednoduchý, ke vzorku přidáš zředěnou kyselinu sírovou a pozoruješ, zda dochází k vývoji plynu. Pokud ano, může se jednat o uhličitany, siřičitany, dusitany, sulfidy, kyanidy nebo thiosírany. Jestli k vývoji plynu nedošlo, zkus vzorek zahřát. Nyní už plyn uniká? Výborně, ve vzorku máš pravděpodobně chlorid, jodid, bromid, dusičnan nebo octan.
Teď můžeme přejít ke skupinovým reakcím. Pro lepší přehlednost jsou anionty opět seřazeny v tabulkách a vzhledem k tomu, že jsou sraženiny často velmi podobné, ověřuje se jejich rozpustnost v kyselinách nebo amonném roztoku.
V první tabulce si prohlédni skupinové reakce s dusičnanem barnatým:
V druhé tabulce jsou uvedeny skupinové reakce aniontů s dusičnanem stříbrným:
Fluoridy se dusičnanem stříbrným nesrážejí a dusičnany se nesrážejí ani jedním z uvedených skupinových činidel, musíš pro ně tedy použít důkazovou reakci, kterou ti vysvětlím později.
Kromě skupinových reakcí můžeme anionty dokazovat také oxidačně redukčními reakcemi. Příkladem může být důkaz jodidů. V přítomnosti škrobového mazu se žlutohnědý roztok jodidů obarví modře vznikajícím jodem \mathrm{I}_{2}.
2\mathrm{I}^{-}\longrightarrow{}\mathrm{I}{}_2+2\mathrm{e}^{-}
Nebo odbarvení manganistanu v kyselém prostředí za vzniku manganatého kationtu (redukující anion):
\mathrm{MnO}_4^{-}+5\mathrm{e}^{-}+8\mathrm{H}^{+}\longrightarrow{}\mathrm{Mn}{}^{2+}+4\mathrm{H}_2\mathrm{O}