I pro anionty máme důkazy
Ve většině důkazových reakcí pro kationty se jako činidla používají právě jednoduché anionty, které můžeš mít ve vzorku. V mnoha případech tedy můžeš použít reakci, která slouží jako důkaz kationtu i jako důkaz pro anionty. Například barnatý kation dokážeš reakcí se síranem, ale stejně tak můžeš síranový anion dokázat barnatou solí. Nyní ti tedy představím některé důkazové reakce pro anionty.
Síran vzniká disociací kyseliny sírové, která se obecně používá jako skupinové činidlo pro druhou třídu kationtů. Můžeš jej tedy dokázat kationtem vápenatým, strontnatým a barnatým. Nejčastěji se používá právě kationt barnatý.
\( \mathrm{Ba}^{2+}+\mathrm{SO}_4^{2-}\longrightarrow{}{\mathrm{BaSO}}_4\downarrow\text{ } \)
Siřičitany v neutrálním roztoku dokážeš pomocí nitroprussidu sodného, což je komplexní činidlo používané v analytické chemii, které zbarví roztok siřičitanů růžově.
Chlorid železitý vytváří s uhličitanem rezavě hnědou sraženinu \( \mathrm{FeCO}_{3}(\mathrm{OH}) \) a s fosforečnanem žlutou sraženinu fosforečnanu železitého, který je rozpustný ve zředěné kyselině chlorovodíkové.
Pro křemičitany použij zajímavou reakci se zředěnou kyselinou chlorovodíkovou, kdy se tvoří průhledná rosolovitá sraženina kyseliny křemičité.
Fluoridy můžeš v roztoku určit reakcí s vápenatým kationtem, kdy vzniká bílá sraženina.
\( \mathrm{Ca}^{2+}+2\mathrm{~F}^{-}\longrightarrow{}{\mathrm{CaF}}_2\downarrow \)
Chloridy, bromidy a jodidy můžeš srážet přídavkem roztoku stříbrných solí, kdy vzniká bílý chlorid stříbrný, nažloutlý bromid stříbrný a žlutý jodid stříbrný. Jediný jodid stříbrný je v roztoku amoniaku nerozpustný.
\( \begin{aligned}\mathrm{Ag}^{+}+\mathrm{X}^{-} & \longrightarrow{}{\mathrm{AgX}}\downarrow(\mathrm{X}=\mathrm{Cl},\mathrm{Br},\mathrm{l})\\ \mathrm{AgX}+2\mathrm{NH}_3 & \longrightarrow{}[\mathrm{Ag}\left(\mathrm{NH}_3\right)_2]\mathrm{X}(\mathrm{X}=\mathrm{Cl},\mathrm{Br})\end{aligned} \)
Sulfidy se sráží měďnatým kationtem za vzniku černé sraženiny.
\( \mathrm{Cu}^{2+}+\mathrm{S}^{2-}\longrightarrow{}{CuS} \)
Kyanidy v roztoku dokážeš přídavkem železitých solí, kdy vzniká typicky modrá berlínská modř.
\( \begin{aligned}\mathrm{Fe}^{3+}+6\mathrm{CN}^{-} & \longrightarrow{}[\mathrm{Fe}(\mathrm{CN})_6]^{3-}\\ \mathrm{Fe}^{3+}+\left[\mathrm{Fe}(\mathrm{CN})_6\right]^{3-} & \longrightarrow{}\mathrm{Fe}{}\left[\mathrm{Fe}(\mathrm{CN})_6\right]\downarrow\text{ }\end{aligned} \)
Dusitany v roztoku identifikuješ oxidační reakcí s kyselým roztokem manganistanu. Důkazem je pak ztráta fialového zabarvení roztoku.
\( 5 \mathrm{NO}_{2}^{-}+2 \mathrm{MnO}_{4}^{-}+6 \mathrm{H}^{+} \longrightarrow 5 \mathrm{NO}_{3}^{-}+2 \mathrm{Mn}^{2+}+3 \mathrm{H}_{2} \mathrm{O} \)
Dusičnany, jednoznačně dokážeš hnědým proužkem. Ten vytvoříš tak, že k roztoku obsahující dusičnany přidáš koncentrovaný roztok síranu železnatého a poté opatrně po stěně zkumavky přiliješ koncentrovanou kyselinu sírovou. Na rozhraní kapalin pak vznikne charakteristický hnědý proužek.