Hořčík
Hořčík je poměrně rozšířený prvek, vyskytuje se v minerálech magnezitu \mathrm{MgCO}_{3} a dolomitu \mathrm{CaCO}_{3} \cdot \mathrm{MgCO}_{3} a v mořské vodě. Má poměrně malou hustotu a za standardních podmínek je hořlavý. Hoři jasně bílým plamenem, který vydává hodně světla.
Hořčík je biogenní prvek potřebný ke správnému fungování svalů a nervů, symptomem jeho nedostatku bývají křeče. Kromě toho je důležitou součástí zeleného barviva chlorofylu, které umožňuje fotosyntézu u rostlin.
Slitina hliníku, hořčíku a mědi se nazývá dural a používá se všude, kde je potřeba lehký, pevný a levný materiál. Najdeš ho třeba v letadlech a karoseriích některých aut. V laboratoři se s hořčíkem můžeš setkat v Grignardových činidlech, která se používají při syntéze organických sloučenin.
Oxid hořečnatý \textcolor{#800080}{MgO}
Oxid hořečnatý je hygroskopický, takže se používá jako sušidlo. Sportovci a horolezci si směs \mathrm{MgO}, \mathrm{MgCO}_{3} a \mathrm{Mg}(\mathrm{OH})_{2}, které říkají „mágo”, dávají na ruce, aby se jim tolik nepotily. Velký význam má MgO jako žáruvzdorný materiál, jeho teplota tání je 2800^{\circ} \mathrm{C}. Používá se také jako lék proti pálení žáhy.