Kyslíkaté kyseliny
Kyslíkaté kyseliny jsou tříprvkové sloučeniny. Obecný vzorec kyslíkaté kyseliny vypadá takto:
Tyto kyseliny obsahuji vždy vodík, kyslík a uprostřed kyselinotvorný prvek (nejčastěji nějaký p-prvek). Vodík má v kyselině vždy oxidační číslo +1 , kyslík vždy - II a oxidační číslo centrálního atomu pak jednoduše dopočítáš tak, aby ti součet všech oxidačních čísel dal zase nulu. Dolní indexy značí počet jednotlivých atomů v molekule.
Jak pojmenovat kyslíkatou kyselinu?
Název těchto sloučenin se skládá ze dvou částí. Nejdříve se píše slovo kyselina a potom název kyselinotvorného prvku s příslušnou koncovkou, která je stejná jako u kationů, jen místo „ý” dáš „á”.
Takže například kyselina se vzorcem \mathrm{H}_{2}^{\mathrm{I}} \mathrm{S}^{\mathrm{VI}} \mathrm{O}_{4}^{-I I}, kde síra má oxidační číslo \mathrm{VI}, se bude jmenovat kyselina sírová. Je pro upřesnění: kyselina s centrálním prvkem v oxidačním čísle +Il patrně dosud nebyla připravena.
A jak vytvořím vzorec?
Při tvorbě vzorce se musíš řídit jedním pravidlem navíc. Je důležité vědět, kolik vodíků bude kyselina mít. Stačí znát oxidační číslo centrálního atomu. Pokud bude liché, kyselina bude mít jeden vodík. Pokud sudé, pak bude mít vodíky dva. Součet oxidačních čísel vodíků a prostředního prvku musíš vyrovnat záporným oxidačním číslem kyslíku. Pokud bude například součet kladných oxidačních čísel roven osmi, bude molekula obsahovat čtyři atomy kyslíku (každý má -II).
Situaci si velmi usnadníš, když se naučíš pár základních kyselin z hlavy. Zároveň můžeš následující seznam použít k procvičení.
| \mathrm{H}_2^{}\mathrm{SO}_4^{} |
| \mathrm{HNO}_{3} |
| \mathrm{H}_2^{}\mathrm{SO}_3 |
| \mathrm{HNO}_{2} |
| \mathrm{H}_2^{}\mathrm{CO}_3 |
| H_3P\mathrm{O}_4^{} |
Proč má poslední jmenovaná tak zvláštní název se dozvíš v následující podkapitole.
Co když má kyselina více vodíků?
Existuje několik kyselin, které ve svých molekulách obsahuji více než dva vodíky. Příkladem takové kyseliny je kyselina fosforečná. Její vzorec by podle pravidel názvosloví měl být \mathrm{HPO}_{3}. Ve skutečnosti se ale kyselina fosforečná vyskytuje ve formě, která je vyjádřená vzorcem \mathrm{H}_{3} \mathrm{PO}_{4}. Pro vyjádření počtu vodíků přidáš před název kyseliny předponu dle následující tabulky:
Kdyby bylo vodíků ještě víc, snadno si odpovídající předponu domyslíš.
Správný název kyseliny \mathrm{H}_{3} \mathrm{PO}_{4} je kyselina trihydrogenfosforečná. Tato látka je ale tak známá, že se v běžném hovoru označuje jako kyselina fosforečná a očekává se, že její správný vzorec znáš. Další kyselina, která by tě mohla zmást, je kyselina trihydrogenboritá (\mathrm{H}_3\mathrm{BO}_3), běžně označovaná za kyselinu boritou.