Soli kyslíkatých kyselin
Někdy se jim také říká soli oxokyselin. Každá sůl se skládá z kationtu a aniontu, podobně jako třeba v názvosloví halogenidů. Kationt má koncovku podle svého oxidačního stavu. Název aniontu musíš odvodit od názvu kyseliny, ze které vznikl, přidáním koncovky -an. Pozor na výjimku u oxidačního čísla VI - koncovka není -ovan, ale pouze -an!
Hydrogensoli
Tyto soli vznikají z kyselin, které mají více než jeden vodík, a platí pro ně to stejné jako pro soli obyčejných kyslíkatých kyselin. Jako příklad poslouží kyselina trihydrogenfosforečná \left(\mathrm{H}_{3} \mathrm{PO}_{4}\right), která má tři vodíkové kationty, a může proto tvořit tři různé anionty, a tedy i tři řady solí:
\mathrm{H}_{3} \mathrm{PO}_{4}\left\{\begin{array}{ll}\mathrm{PO}_{4}^{3-} & \text { fosforečnanový aniont } \\\mathrm{HPO}_{4}^{2-} & \text { hydrogenfosforečnanový aniont } \\\mathrm{H}_{2} \mathrm{PO}_{4}^{-} & \text {dihydrogenfosforečnanový aniont }\end{array}\right.
Navázáním kationtu na poslední dva zmíněné anionty pak vznikají hydrogensoli. Takže například sůl se vzorcem \mathrm{K}_{2} \mathrm{HPO}_{4} by se jmenovala hydrogenfosforečnan draselný.
Hydráty solí
Poslední skupinou látek, kterou ti představím, jsou tzv. hydráty solí. Některé soli mají totiž ve svých krystalech zabudovány molekuly vody a tuto skutečnost musíš ve vzorci nějak vyjádřit. Jejich názvosloví je opět podobné jako názvosloví solí kyslíkatých kyselin, pouze s tím rozdílem, že před název soli doplníš počet molekul vody, které sůl obsahuje. Počet molekul vody se píše na konec vzorce. Vodu a sůl od sebe odděluje znaménko „\cdot” a v názvu se neoznačují jako „voda”, ale jako „hydrát”. Pro vyjádření počtu molekul vody ve vzorci použiješ číslovkovou předponu.
Toto bylo pouze základní anorganické názvosloví. Existují i složitější sloučeniny - komplexní sloučeniny, podvojné soli a mnoho dalších …