A jak vypadá název a vzorec?
Po dlouhém výčtu iontů se konečně na řadě to hlavní - jak by měl vypadat vzorec a název chemické sloučeniny. Nejprve se naučíš obecný postup a poté konkrétní příklady.
Nejdříve uvedeš název aniontu (podstatné jméno) a až potom kationtu (přídavné jméno s koncovkou podle oxidačního čísla).
Pamatuj, že nejdůležitějším pravidlem je, že součet oxidačních čísel všech atomů v molekule musí být roven 0 .
Pomocí tohoto pravidla můžeš dopočítávat oxidační čísla prvků, které tvoří hned několik různých oxidačních čísel. Například v tomto případě víš, že kyslík má oxidační číslo -II, a aby součet vyšel 0, musí tedy železo mít oxidační číslo + III. Vzhledem k tomu, že kyslík v oxidačním čísle -II značí oxid a oxidačnímu číslu + III odpovídá koncovka -itý, bude se tato sloučenina jmenovat oxid železitý.
Názvy i vzorce hydroxidů, kyanidů, peroxidů apod. se tvoří úplně stejně. Jen dej vždycky pozor, zda je aniont správně zapsán, a to i se správným nábojem.