Jak funguje vodíková vazba?
Už umíš ověřit, že vazby H-O, H-N a H-F jsou silně polární a na atomu vodíku je kladný parciální náboj. Toho využívají atomy, které mají volný elektronový pár (opět typicky O, N, F). Protože volný elektronový pár je, zjednodušeně řečeno, oblak záporného náboje, může s kladně nabitým jádrem vodíku vytvořit slabou vazbu. Ta se ve vzorcích značí přerušovanou čárou.
Ačkoliv vodíková vazba (nebo po staru také vodíkový můstek) patři mezi slabší vazby, rozhodně nejde o nevýznamnou vazbu. Může spojovat jednak různé molekuly, jako je tomu v případě vody, nebo může vázat atomy v rámci jedné větší molekuly, jako je tomu u bílkovin a nukleových kyselin.
Co se vody týče, přítomnost vodíkových vazeb přitahuje jednotlivé její molekuly blíže a pevněji k sobě, což jednak zvyšuje její hustotu a jednak zvyšuje její bod varu. Pokud molekulu vody (\mathrm{H}_2\mathrm{O}) srovnáš s molekulou sulfanu (\mathrm{H}_2\mathrm{~S}), zjistíš, že molekula sulfanu se vypařuje mnohem snáze (za běžné laboratorní teploty je to plyn). Pokud by tedy neexistovaly vodíkové vazby, byla by voda plyn a život, tak jak ho znáš, by nikdy nevznikl.