Polarita vazby
Už víš, že kovalentní vazba je tvořena sdílením vazebného elektronového páru a že elektronegativita je schopnost atomu přitahovat vazebné elektrony na svou stranu. Elektrony jsou ale záporně nabité, a tak, když si je jeden atom v molekule přetáhne na svou stranu, bude jeho strana molekuly záporně nabitá, zatímco strana, kde je elektronů méně, bude kladně nabitá. Správně se říká, že se vazba polarizuje.
Polaritu vazby spočítáš tak, že od elektronegativity jednoho prvku odečteš elektronegativitu druhého prvku. Vždy odčítáš menší od větší.
Pokud je rozdíl elektronegativit dvou atomů menší než 0,4 , můžeš o této vazbě říct, že je tak málo polární, že to nemá praktický význam. Této vazbě se říká nepolární kovalentní. Úplně nepolární jsou vazby pouze mezi atomy, které mají stejnou elektronegativitu, tedy mezi atomy jednoho prvku. Příkladem může být již zmíněná vazba mezi dvěma atomy vodíku:
Pokud je rozdíl elektronegativit mezi atomy větší než 0,4 , ale menší než 1,7, jde o tzv. polární kovalentní vazbu. Jeden atom částečně, ale ne úplně, přebírá druhému jeho elektrony a získává tak parciální (částečný) záporný náboj, zatímco druhý kvůli úbytku elektronů bude mít parciální (částečný) kladný náboj. Tyto částečné náboje se označují písmenkem \delta (čti delta). Takto by například vypadala vazba mezi chlorem a vodíkem:
A konečně, pokud je rozdíl elektronegativit větší než 1,7 , dojde k tomu, že jeden atom druhému elektrony sebere úplně. Vzniknou tak vlastně dva ionty. Proto se této vazbě říká iontová. V tomto případě u sebe atomy drží jen díky opačným nábojům a nejedná se tedy o kovalentní vazbu. Můžeš si to představit takto:
So dík bude v této molekule ve formě kationtu \mathrm{Na}^{+}a fluor ve formě aniontu \mathrm{F}^{-}.