Citoslovce

Jsou neohebný slovní druh (to znamená, že se nedá skloňovat a časovat).
Většinou nefungují jako větné členy.
Někdy ale můžou citoslovce fungovat jako větné členy (záleží na větě), např. jako:
- podmět (Hlasité hurá se ozvalo celou halou.),
- přísudk (Žabka žbluňk do vody.),
- předmět (Bratr udělal hop přes plot.),
- příslovečné určení (Oběd bude natotata.),
- nebo přívlastek (To byl fuj tajbl oběd.).
Pravopis:
- Citoslovce se píšou pouze s ú (např. vrkú, bú).
- Citoslovce, která fungují jako větný člen se neoddělují čárkou.
- Ostatní citoslovce se oddělují čárkou, protože stojí mimo strukturu věty, např.: Halo, tady Monika., Heč, pojedu na rok do Ameriky.

Druhy citoslovcí

(1) Citová citoslovce (používají se pro vyjádření nálady, pocitů nebo emocí),
- např. jupí (radost), fuj (odpor), br (zima), au (bolest), aha (překvapení).
(2) Kontaktová citoslovce (používají se při kontaktu s lidmi nebo zvířaty),
- např. ahoj (při pozdravu), hip, hip, hurá (pro povzbuzení), pst (výzva k tichu), čiči (na kočku).
(3) Zvukomalebná citoslovce (používají se pro napodobení zvuků živých nebo neživých věcí),
- zvuky lidí nebo zvířat, např. hihihi (při smíchu), křup (při jídle), fí (při dýchání), vrkú (zvuk holuba), haf (zvuk psa).
- zvuky neživých věcí, např. bum (při nárazu), tutú (při troubení), fidli fidli (zvuk houslí), žbluňk (zvuk vody).

Shrnutí