Co je citoslovce?
(1) Citoslovce citová
Když někdo řekne citové citoslovce, tak víš, co si zhruba myslí nebo jak se cítí (jestli je to něco kladného, nebo naopak záporného). Tak např. když někdo řekne:
- jupí, hurá, sláva \rightarrow má nejspíš radost,
- fuj \rightarrow něco mu je odporné,
- mňam \rightarrow něco mu naopak chutná,
- br \rightarrow je mu zima,
- hergot \rightarrow je naštvaný,
- au \rightarrow něco ho bolí,
- ach jo \rightarrow tak si nejspíš na něco stěžuje,
- vida, aha, ejhle \rightarrow je překvapený,
- sakra \rightarrow něco pokazil.
Ale u některých musíš znát celou větu (nebo situaci, ve které to ten člověk říká), např.:
- Ach, to byla taková krása! (zalíbení)
- Ach, ta ruka mě pořád bolí. (bolest)
- Ach, koho nám sem čerti nesou. (záporné překvapení)
Dál sem patří např. citoslovce: heč, joj, kyš kyš, hergot, hernajs, ach jo, ťuťuťu, ňuňuňu, jé, panečku.