Ale výjimka potvrzuje pravidlo. Takže? V některých větách můžou citoslovce fungovat jako větné členy. A jaké větné členy? Buď jako:

přísudek, např. Mirek šup s tím do lednice do lednice., Dítě bum bác na zem.,
podmět, např. Hlasité hurá se ozývalo celou halou., Buch se ozvalo na dveře.,
předmět, např. Tvoje fuj slyším ještě teď., Bratr udělal hop přes plot.,
příslovečné určení, např. Oběd bude natotata.,
nebo přívlastek, např. To byl fuj tajbl oběd., To je brrr počasí.

Zvukomalebná citoslovce můžou tvořit větný ekvivalent, např. Kšá kšá!, Fuj!, Pšt.

Většina citoslovcí není větnými členy, ale...