Jazyková stránka literárního díla
UKÁZKA (druhy slov)
Karel Poláček: Bylo nás pět
A když jsem přišel domů, maminka mně pravila, kde porád courám, já jsem pravil: „Nikde,“ a maminka mně pravila, abysem donesl boty ševci, jelikož mají sešmajdané podpatky, a nařídila mně, abysem vyřídil, že se nechá poroučet, kdy by to mohlo být, a abych dal pěkné pozdravení, a tak jsem vzat boty a po cestě jsem si to opakoval, abych to nespletl.
Jak jsem si to opakoval, tak přišel ke mně Bejval Antonín a pravil: „Nazdar, kam jdeš?“ Já jsem viděl, že dolejzá, tak jsem mu pravil, že se s každým nebavím.
On se mne ptal, jestli se zlobím skrz to kolo. Já jsem mu odpověděl, že se na jeho pitomé kolo vykašlu, ať mne nechá být. On pravil, že skrz to kolo nemusí být zle, jelikož mně kolo půjčí, kdykoli budu chtít.
Když jsem mlčel, tak pravil, že vynalezl ohromný vynález a všichni budou kulit vočadla. Já jsem s ním vůbec nechtěl mluvit, když je takový, a ptal jsem se ho, jaký je to vynález.
On pravil tichým hlasem, že byl tuhle na poli a tam v mezičce vynalezl vosí hnízdo. I pravil, že bysme to hnízdo mohli vybrat a plástve s mladými doneseme domů a založíme si vosí úl. Vůbec se diví, že lidé chovají jenom včeličky, když přece vosy snášejí také med. Až bude mít hodně medu, tak ho bude prodávat a bude mít peněz habaděj.
Já jsem pravil, že je to prauda, jenomže se vosy musejí ochočit, aby snášely med.
Jak vidíš, v ukázce od Karla Poláčka jsou 1. slova spisovná (knižní a hovorová), 2. slova nespisovná (obecněčeská a nářeční) a 3. citově zabarvená slova.