Shrnutí
VII. kapitola: Skladba
VI. podkapitola: Druhy vedlejších vět
Vedlejší věta (VV)
Je věta, která je součástí jiné věty jako její větný člen.
Bývá vždy závislou (závisí na nějaké jiné větě – na větě řídící), ale sama může současně i větou řídící (závisí na ní jiná věta), např. Rozhodli jsme se, že pojedeme k moři, abychom si trochu odpočinuli.
Druhy vedlejších vět
Jsou podle toho, jaký větný člen vedlejší věta vyjadřuje: podmětná, přísudková, předmětná, přívlastková, příslovečná a doplňková.
(1) Vedlejší věta podmětná
Vyjadřuje podmět věty řídící.
Zjistitelná otázkou (stejně jako podmět): Kdo/co?
K řídící větě se připojuje nejčastěji spojovacími výrazy: kdo (např. Kdo chce jít ven, musí zvednout ruku.), co (např. Co se vleče, neuteče), kde (, kdy (např. Není jasné, kdy se vrátí), že (např. Je zajímavé, že tě to nebaví), aby (např. Není možné, aby to byla pravda), jako by (např. Zdá se, jako by se ti něco nelíbilo), kdyby
(2) Vedlejší věta přísudková
Vyjadřuje neslovesnou část jmenného přísudku se sponou z věty řídící.
Vyskytuje se méně často.
Zjistitelná otázkami (stejně jako na jmenný přísudek se sponou), např. čím byl/stal se? apod.
Např.: Kamarádka byla, jako by ji z vody vytáhli., Nejsem ta, za kterou mě máte.
(3) Vedlejší věta předmětná
Vyjadřuje předmět věty řídící (souvisí tedy se slovesem z věty řídící).
Bývá součástí nepřímé řeči (např. Říkala, že nepřijdeš.).
K řídící větě se připojuje nejčastěji spojovacími výrazy: kdo (např. Nevěř tomu, kdo ti lichotí.), co (např. Nehas, co tě nepálí.), jak (např. Viděli jsme, jak kočka utíká před psem.), který, jaký, kde, kam, odkud, kudy, že, aby, když.
(4) Vedlejší věta přívlastková
Vyjadřuje přívlastek některého podstatného jména z věty řídící.
K řídící větě se připojuje nejčastěji spojovacími výrazy: kdo (např. Nemám nikoho, o koho bych se mohla starat.), který (např. Mám ráda lidi, kteří jsou vždy upřímní.), jenž, kde (např. Bydlí ve městě, kde žila jako malá.), kdy (např. Jsou situace, kdy je potře jednat.), že (např. Mám tušení, že nepřijede.), aby (např. Mám obavu, aby se vůbec vrátili.), jak (např. Pokládám si otázku, jak často se mi do školy vlastně chce chce jít.).
(5) Vedlejší věta příslovečná
Vyjadřuje příslovečné určení věty řídící.
Stejně jako u příslovečného určení se dělí podle toho, jakou okolnost vyjadřují:
(a) VV místní – obsahuje spojovací výrazy kde, kam, odkud, kudy apod.,
(b) VV časová – obsahuje spojovací výrazy když, až, jakmile, než, sotva, sotvaže, zatímco, kdy, kdykoliv, pokud, dokud apod.
(c) VV způsobová – obsahuje spojovací výrazy jako, jak,
(d) VV měrová – obsahuje spojovací výrazy čím – tím, až, že, kolik – tolik, kolikrát – tolikrát,
(e) VV příčinná – obsahuje spojovací výrazy protože, že, poněvadž, jelikož,
(f) VV účelová – obsahuje spojovací výraz aby,
(g) VV podmínková – obsahuje spojovací výrazy kdyby, jestliže, -li, jestli, když,
(h) VV přípustková – obsahuje spojovací výrazy ačkoli(v), třebaže, přestože, i kdyby, i když,
(6) Vedlejší věta doplňková
Vyjadřuje doplněk věty řídící (to znamená, že rozvíjí podmět i přísudek z věty řídící).
K řídící větě se připojuje nejčastěji spojovacími výrazy: jak (např. Pozorovala spolužačku, jak rozdává opravené písemky), tak – jak (např. Lehl si postele tak, jak byl), takový – jaký (např. Náš strýc se vrátil z Austrálie takový, jakého jsme ho znali před odjezdem).