A teorie aktivovaného komplexu?
Problémem teorie aktivních srážek je její malá aplikovatelnost. Ukázalo se totiž, že u některých reakcí aktivační energie není pouze součtem disociačních energií vazeb, které zanikají, ale že je nižší. Proto bylo potřeba vytvořit novou teorii, která toto vysvětluje - teorii aktivovaného komplexu.
Ta říká, že molekuly při srážce tvoří tzv. aktivovaný komplex, který je vlastně mezikrokem mezi srážkou reaktantů a vytvořením produktů. V něm původní vazby zanikají ve stejnou chvíli, jako se tvoří nové. Vyjádřeno chemickým schématem by to mohlo vypadat takto:
zaniká
Zatímco se energie na rozbití vazeb spotřebovává, je dodávána energie, která se uvolňuje při vzniku nových vazeb. Aktivační energie je tedy podle teorie aktivních srážek výrazně nižší. V grafu ji můžeš srovnat s aktivační energii podle teorie aktivních srážek.
Můžeš si to představit, jako když cyklista při té jízdě do kopce potká kamaráda, který vyčerpanému cyklistovi při cestě ukáže zkratku kolem kopce. Ten poté nemusí šlapat celý kopec, ale pouze část. Zvládne tedy celou cestu rychleji a s menší námahou.