A ještě jednou...
Přímá shodnost nemění orientaci vrcholů dvou obrazců, je to identita, posunutí, otočení a středová souměrnost.
Nepřímá shodnost obrazců má nesouhlasnou orientaci vrcholů, je to osová souměrnost, posunutá souměrnost.
Složením dvou osových souměrností vzniknou shodná zobrazení jako identita, posunutí, otočení nebo středová souměrnost.
Složením tří osových souměrností vzniknou shodná zobrazení jako osová souměrnost, identita, posunutí, otočení anebo posunutá souměrnost.
Posunutá souměrnost je zobrazení vzniklé složením posunutí a osové souměrnosti.
Stejnolehlost neboli homotetie se značí jako H(\mathrm{~S}, k). Je druhem podobného zobrazení, nemění vlastnosti obrazců a zachovává rovnoběžnosti. Je určena buď středem stejnolehlosti a jejím koeficientem, anebo dvěma odpovídajícími si body a středem stejnolehlosti.
Koeficient stejnolehlosti je poměr mezi obrazem a vzorem. Udává, jak moc se obraz zmenší nebo zvětší vůči vzoru.
Identita je druh shodného zobrazení, kde je každému bodu Z roviny přiřazen ten samý bod, Z' = Z. U stejnolehlosti je velikost koeficientu v tomto případě rovna 1.
Vnitřní střed stejnolehlosti je střed stejnolehlosti ležící mezi dvěma obrazci, přičemž velikost koeficientu je záporná.
Vnější střed stejnolehlosti je případ, kdy je koeficient stejnolehlosti kladný a obrazce jsou na stejné straně od tohoto bodu.
Samodružný bod stejnolehlosti je, pokud se nejedná o identitu, její střed.
Samodružné přímky u stejnolehlosti jsou přímky procházející středem stejnolehlosti.