Nejlepší bude ukázat si samotnou stejnolehlost na kružnici, díky které pochopíš, jak to bude fungovat i u ostatních obrazců. Existuje hned několik případů, jež se brzy dozvíš.

Pokud je střed stejnolehlosti zároveň střed kružnice, tak o nic nejde. Buďto bude kružnice větší, nebo menší, což záleží na koeficientu: pomocí něho vynásobíš poloměr a je to. Jak to vypadá, můžeš vidět na obrázku výše.

Pokud budeš mít dvě kružnice ve stejnolehlosti a chceš zjistit, kde mají střed stejnolehlosti, je třeba nejdříve narýsovat přímku q procházející středy obou kružnic. Pak si uvědom, že stejnolehlost zachovává rovnoběžnosti, takže na jedné z kružnic libovolně vyznačíš bod, například X, pomocí přímky p spojíš tento bod se středem kružnice. Následně k této přímce najdeš rovnoběžku p^{\prime} procházející středem druhé kružnice. V bodě, kde se protne přímka p^{\prime} s kružnicí, vznikne bod X^{\prime}. Nakonec těmito body povedeš přímku r. Viz obrázek výše.

Tomuto se říká hledání vnitřní střed stejnolehlosti (zde S). Ten leží v průsečíku přímek q a r. Jedná se o případ, kdy je koeficient stejnolehlosti kladný a kružnice jsou tedy obě na stejné straně od něho. Stejně tak to můžeš udělat s bodem Y a Y^{\prime}, pořád se bude jednat o stejnolehlost.

U dvou stejnolehlých kružnic může být i vnější střed stejnolehlosti. Taková situace nastane v případě, že je koeficient stejnolehlosti záporný a kružnice jsou tedy každá na jiné straně od středu. Střed stejnolehlosti je potom mezi jejich středy a leží na přímce procházející těmito středy. Aby bylo možné určit, kde přesně se nachází, Ize postupovat následovně.

Úhlopříčně spojíš bod X s bodem Y^{\prime}. Bod, který vznikne v průniku úsečky XY^{\prime} s přímkou q, je vnitřní střed stejnolehlosti.

Stejně můžeš sestrojit úsečku Y X^{\prime} a vnitřní střed bude ležet v naprosto stejném místě jako při průniku q s XY^{\prime}. Tento bod můžeš označit jako A.

I kružnice může být stejnolehlá!