Samotná analytická chemie je obor chemie zabývající se chemickým složením látek a směsí všech skupenství. Dalo by se také říct, že se jedná o vědní disciplínu, jejíž náplní je rozbor neznámého vzorku. V takovém vzorku tě bude nejvíce zajímat, z čeho je složen a v jakém množství jsou jednotlivé složky zastoupeny. Podle těchto hledisek je analytická chemie dělena na kvalitativní analýzu (z čeho) a kvantitativní analýzu (v jakém množství).

Než začneš analyzovat, potřebuješ vzorek. Vzorek je reprezentativní část čehokoli, čemu chceš přijít na kloub. Co ale znamená reprezentativní? Pochopíš to třeba na kousku narozeninového dortu. Ten se často skládá z piškotu a krému - tedy dvou složek, které jsou zastoupeny v určitém podílu a při odběru vzorku musíš zachovat stejné poměrové množství obou těchto složek. To znamená, že pokud je v dortu více piškotu, musí ho být stejně i v odebraném vzorku. Jednoduché, ne?

Odebírání vzorku se říká vzorkování. U dortu je jím jeho krájení. Jindy to může být odebírání studniční vody do vzorkovací lahve, nebo pipetování roztoku do zkumavky apod.

Dalším důležitým pojmem je analyt, což je složka vzorku, kterou analyzuješ. V případě dortu je analytem třeba krém. Ve studniční vodě mohou být analytem těžké kovy, nebo například pesticidy.

Zbytek vzorku, který neanalyzuješ, ale manipuluješ s ním při odběru a často i vlastní analýze se nazývá matrice. Při analytickém rozboru ji však nemůžeš úplně zanedbat, jelikož ti může ovlivnit reakce analytu a mohl by ti potom vyjít špatný výsledek. Nejjednodušší je tedy matrici odstranit a až poté se věnovat analytu. Matrice ti může způsobovat problémy hlavně u biologických vzorků, kde je její odstranění složitější a vyžaduje pečlivou práci analytického chemika.

Při kvalitativní analýze budeš potřebovat důkaz, je to například změna barvy nebo pH roztoku či vznik sraženiny, díky které dokážeš přítomnost určité látky ve vzorku. Někdy se také říká důkazová reakce, protože k důkazu potřebuješ činidlo, což je látka, která reaguje s analytem a poskytuje tak pozorovatelný signál, kterým může být již zmíněná sraženina, změna barvy roztoku, vývoj plynu či jiný charakteristický projev přítomnosti daného analytu.

Podle zastoupení stanovované látky ve vzorku pak rozeznávej analýzu majoritních, minoritních a stopových složek. Rozdíl je pak také v tom, zda analyzujeme látky anorganické nebo organické.

Posledním pojmem, který ti vysvětlím je selektivita. Jinými slovy to může být také citlivost výběru, chemici ale mnohem raději používají ono slovo selektivita. Co to tedy je? Řekněme, že je to schopnost analytické metody stanovit jednotlivé složky. Metody kvalitativní analýzy se pak dělí podle následující tabulky:

Díky nim můžeš provádět jak kvantitativní, tak kvalitativní analýzu, vždy v závislosti na tom, jaký přístroj, a tedy i metodu používáš. Metody mohou být optické, spektrofotometrické, elektroanalytické, chromatografické a další.

Následující stránky se věnují klasické analýze, ke které ti v laboratoři stačí běžné vybavení. Jelikož žiješ v moderní době, nepoužívají se pro stanovení analytů pouze chemické reakce, ale také metody instrumentální. Jde o metody, které spočívají ve sledování signálu - odezvy vzorku na různá fyzikálně-chemická působení. Pro tyto metody je třeba použít přístrojů, a proto je označujeme jako instrumentální analýza. Takové přístroje můžeš znát z detektivních seriálů. Analýza s nimi je rychlejší, přesnější a Ize s ní stanovovat širokou škálu koncentrací. Instrumentální metody jsou ale pro pochopení daleko složitější než ty klasické, a proto je nutné se nejprve seznámit se základy, na které později můžeš navázat.

Na úvod si ujasníme pár potřebných pojmů, ať v tom máme jasno.