Cín
Asi už něco víš o trojské válce. Ta se možná nevedla kvůli Heleně, ale kvůli možnosti dovážet z Asie cínovou rudu. Cín je totiž součástí slitiny - bronzu, která dala jméno celé jedné vývojové etapě lidstva - době bronzové.
Cín se v přírodě vyskytuje jak ve sloučeninách, tak velmi vzácně i ve své elementární podobě. Nejznámější rudou cínu je cínovec \mathrm{SnO}_{2}, je to jediný hospodářsky významný zdroj tohoto kovu. Cín se z oxidu cíničitého získává redukcí žhnoucím uhlí.
\mathrm{SnO}_2+2\mathrm{C}\longrightarrow{}{Sn}+2\mathrm{CO}
Cín může za zvuk varhanních píšťal - ty jsou ze dřeva nebo z kovů. Jedna z používaných slitin má dokonce jméno varhanní kov a jde o směs cínu a olova. Cín asi hlavně znáš ve spojení s pohádkou Cínový vojáček. Dneska si děti s takovými figurkami moc hrát nemohou, a to protože se do nich přidávalo ještě jedovaté olovo. Tito panáčci jsou tím pádem spíše na sběratelství než na hraní. Nejen cínové vojáčky ale může postihnout cínový mor. Ten je typický pro předměty z cínu a v žádném případě není přenosný na člověka. Jde o fyzikální proces závislý na teplotě, při němž se mění struktura cínu.
V současné době se nejvíce cínu využije asi v potravinářství, kde se z něj vyrábí například vnitřní povrchy klasických konzerv nebo části strojů, kde se potraviny připravují. Kvůli jeho ceně je vytlačován levnějšími plasty anebo hliníkem. Z cínu se taky dělá staniol neboli cínová fólie.