Teď to nejdůležitější v pár řádkách!
Obecný vzorec kyselin: \mathrm{H}_{a}^{\prime}\mathrm{X}_{b}^{\mid az\mathrm{VIII}}\mathrm{O}_{c}^{-II}
Vodík má vždy oxidační číslo I, kyslík -II.
Kyselina s více než dvěma vodíky musí mít v názvu uveden jejich počet.
Isopolykyseliny vznikají spojování kyselin dohromady za odštěpení vody (např.: \mathrm{H}_{2} \mathrm{SO}_{4}+\mathrm{H}_{2} \mathrm{SO}_{4}-\mathrm{H}_{2} \mathrm{O}=\mathrm{H}_{2} \mathrm{~S}_{2} \mathrm{O}_{7}).
Peroxokyseliny vznikají nahrazením atomu kyslíku \mathrm{O}^{-II} peroxo skupinou \mathrm{O}_{2}^{-11}.
Thiokyseliny vznikají záměnou atomu kyslíku \mathrm{O}^{-II} za atom síry \mathrm{S}^{-II}; počet thio skupin se uvádí číselnou předponou (kromě mono-).