Jak mi oxidační číslo pomůže pojmenovat molekulu?
Velkou výhodou českého chemického názvosloví třeba oproti anglickému je, že podle názvu sloučeniny okamžitě poznáš, jaká oxidační čísla atomy mají. Podle oxidačních čísel zase můžeš hned vytvořit přesný název, díky kterému si danou látku nikdo nesplete s jinou.
Ukážu ti jednoduchý příklad - chlorid sodný: \quad\textcolor{#00FFFF}{\mathrm{Na}^{+}}\textcolor{#FF0000}{\mathrm{Cl}^{-}}
Ten se skládá ze sodného kationtu \mathrm{Na}^{+}a chloridového aniontu \mathrm{Cl}^{-}. Anionty, které jsou tvořeny jen jedním prvkem (\mathrm{F}^{-},\mathrm{Cl}^{-},\mathrm{O}^{2-},\mathrm{O}_2^{2-} atd.) vždy končí svůj název koncovkou -id. Nezáleží na tom, jaké oxidační číslo mají. Název kationtu se ale už podle oxidačního čísla určuje. Podle toho, jaké má kation oxidační číslo, určíš koncovku jeho názvu:
Sodík má ve sloučenině NaCl oxidační číslo I, což vyjádříš tak, že ke kořenu slova „sodík” přidáš koncovku -ný.
sodík \rightarrow sodný
Pokud víš, že oxidační číslo sodíku je I a celkové oxidační číslo molekuly je vždy 0 (pokud to není molekulový ion), můžeš si lehko odvodit, že oxidační číslo chloru bude -I.
Existuje i koncovka pro oxidační číslo IX: -utý. Je ale tak exotická, že se téměř neobjevuje.