Jaká jsou nejčastější oxidační čísla?
Oxidační číslo si vždycky můžeš odvodit. Ale život budeš mít snadnější, když si alespoň těch několik nejdůležitějších z nich zapamatuješ. Zvláště u složitějších molekul by takové odvozování mohlo trvat docela dlouho. Neboj, podíváš se na pár vzorců, pojmenuješ pár molekul a za chvíli ti ta nejčastější oxidační čísla přejdou do krve.
Samostatné prvky a molekuly stejného prvku mají vždycky oxidační číslo 0 (mezi atomy stejného prvku vzniká zcela nepolární vazba, takže nikdo nikomu elektrony nepřetahuje). Například: \mathrm{Na}^{0}, \mathrm{Ag}^{0}, \mathrm{Cl}_{2}^{0}, \mathrm{O}_{3}^{0}, \mathrm{P}_{4}^{0}, \mathrm{~S}_{8}^{0}.
Vodík (H) má ve sloučeninách oxidační číslo I (kromě některých hydridů, kde má oxidační číslo -I), protože má pouze jeden elektron.Například: V molekule vody \left(\mathrm{H}_{2} \mathrm{O}\right) jsou oxidační čísla \mathrm{H}^{\prime} a \mathrm{O}^{-11}.
Kyslík (O) má ve sloučeninách většinou oxidační číslo -II(kromě peroxidů kde má oxidační číslo -\mathrm{I}, superoxidů kde má -\frac{1}{2}, ozonidů kde má -\frac{1}{3} a jedné speciální sloučeniny \mathrm{OF}_{2}, kde má oxidační číslo II).Například: V molekule oxidu uhličitého \left(\mathrm{CO}_{2}\right) jsou oxidační čísla \mathrm{CV}^{\mathrm{V}} a \mathrm{O}^{-11}.
Alkalické kovy mají ve sloučeninách oxidační číslo I, protože mají, stejně jako vodík, pouze jeden valenční elektron a jsou velmi málo elektronegativní.Například: V molekule chloridu sodného \mathrm{NaCl} jsou oxidační čísla \mathrm{Na}^{1} a \mathrm{Cl}^{-1}.
Kovy alkalických zemin mají ve sloučeninách oxidační číslo II, protože mají dva valenční elektrony a jsou málo elektronegativní.Například: V molekule uhličitanu hořečnatého \mathrm{MgCO}_{3} jsou oxidační čísla \mathrm{Mg}^{\| \prime} \mathrm{C}^{\mathrm{V}} a \mathrm{O}^{-\|}.
Bor (B) a hliník (Al) mají ve sloučeninách nejčastěji oxidační číslo III.Například: V molekule kyselině borité \mathrm{H}_{3} \mathrm{BO}_{3} jsou oxidační čísla \mathrm{H}^{\prime}, B^{\text {III }} a \mathrm{O}^{-11}.
Fluor (F) má ve sloučeninách oxidační číslo -I. Je to totiž nejvíce elektronegativní prvek ze všech. Například: V molekule fluoridu sodného NaF jsou oxidační čísla \mathrm{Na}^{1} a \mathrm{F}^{-1}.
Oxidační číslo iontu tvořeného jedním prvkem se rovná jeho náboji.Například: \mathrm{Ca}^{2+}, F^{-}, K^{+}, A^{\beta^{+}}
Součet všech oxidačních čísel v molekule je roven nule a v iontu tvořeném více prvky se rovná jeho celkovému náboji.Například: \left(\mathrm{Mn}^{\mathrm{VII}} \mathrm{O}_{4}{ }^{-11}\right)^{-},\left(\mathrm{HPO}_{4}\right)^{2-},(\mathrm{OH})^{-},\left(\mathrm{SO}_{4}\right)^{2-},\left(\mathrm{NH}_{4}\right)^{+},(\mathrm{HCOO})^{-},\left(\mathrm{H}_{3} \mathrm{O}\right)^{+}