V prvé řadě, co je to oxidační číslo?
Oxidační číslo ti říká, jak jsou v molekule rozložené elektrony. Co tím myslím, ti ukážu na molekule chlorovodíku (HCl).
Chlor je více elektronegativní prvek než vodík, takže k sobě bude silně přitahovat elektrony, které s ním vodík sdílí. Dalo by se říct, že kdyby elektron vodíku úplně přešel k elektronegativnějšímu prvku, měl by chlór o jeden elektron více, než kdyby existoval samostatně. Naopak atom vodíku by měl o jeden elektron méně, než kdyby byl sám (takže by neměl žádný elektron). Pokud počty elektronů, o které by atom přišel, zapíšeš k jednotlivým atomům římskou číslicí, napíšeš tak vlastně oxidační číslo.
Vodík by ztratil jeden elektron (římskou číslicí l), chlor by jeden získal (to se zapisuje jako -I). Kdyby v tuto chvíli atom vodíku magicky zmizel, zůstane jen jeden atom chloru s jedním elektronem navíc, tedy chloridový anion \left(\mathrm{Cl}^{-}\right).
Důležité je uvědomit si, že ve skutečnosti je tato molekula navenek elektroneutrální. Je sice polární, ale dohromady nemá žádný náboj. Proto se oxidačnímu číslu říká také formální náboj. Tento náboj není skutečný, existuje pouze na papíře. Poslouží ti ale k určení názvu molekuly.