Síra
Síra je pevná žlutá látka a vyskytuje se v několika různých modifikacích. Za normálních podmínek ji tvoři osmičlenné cykly \mathbf{S}_{8} uspořádané do tvaru koruny jako na obrázku. Při zahřívání a ochlazování se pak prostorové uspořádání síry různě mění, ale po určité době se zase vrátí zpět do „korunového” tvaru.
Volně se síra v přírodě vyskytuje poměrně často, a to hlavně v oblastech se sopečnou činností. Častěji se však nachází v rudách ve formě sulfidů a síranů, které se ve velkém těží a získávají se z nich různé kovy. Můžeš ji najít třeba jako pyrit (\mathrm{FeS}_{2}), galenit (\mathrm{PbS}) nebo sfalerit (\mathrm{ZnS}). Taky ji najdeš ve formě sulfanu v zemním plynu. Síra je také důležitý makrobiogenní prvek. Je součástí některých aminokyselin a vitamínů.
Žádné speciální postupy pro výrobu síry nejsou potřeba, protože se získává jako vedlejší produkt při odsiřování ropy a zemního plynu. Takto vyrobená síra pokryje naprostou většinu světové produkce.
V chemickém průmyslu se síra používá k vulkanizaci kaučuku, kde zvyšuje pružnost vzniklé pryže, a k výrobě kyseliny sírové. Už po staletí je jednou ze složek střelného prachu a v pyrotechnice se využívá dodnes. Dále slouží jako dezinfekční prostředek při síření sudů. K tomu se používají sirné knoty, při jejichž spalování vzniká uvnitř sudů oxid siřičitý. Ten se pak ze stěn sudů dostává do vína a brání v něm množení mikroorganismů.
Sulfan \textcolor{#000000}{\mathrm{H}_2S}
Sulfan je bezbarvý plyn, na který je náš čich ze všech nejcitlivější. Opravdu nepříjemně zapáchá po zkažených vejcích. Uvolňuje se třeba při rozkladu bílkovin, když se kazí vejce nebo maso. Při sopečné erupci se uvolňuje společně s oxidem siřičitým.
Velký význam měl pro analytickou chemii, protože reaguje s kationty některých kovů, za vzniku nerozpustné sraženiny. Ta potom sloužila jako důkaz přítomnosti těchto kationtů. V současné době se spíše používají instrumentální metody.
Je prudce jedovatý - blokuje dýchací řetězec v mitochondriích buněk podobně jako kyanovodík - jeho smrtelná dávka vede k zástavě dýchání. Je ale nebezpečný i při menších koncentracích, protože způsobuje otok plic, který také může skončit smrtí.