Co se dozvíš?

Jak už asi víš, čeština umí být pěkně záludná. Vem si třeba skloňování. Už dávno ses naučil/a vzory, podle kterých se slova v češtině skloňují. No jenže ne vždy se skloňování těchto vzorů pevně drží. Někdy narazíš na slova, která se skloňují tobě nepochopitelným způsobem.
Od toho je tu pro tebe vytvořená tahle kapitola, protože ta ti poskytne souhrn toho, jak to s tím nepravidelným skloňováním vlastně je.

A u testu to bude mít taky svoje místečko?

Rozhodně ano! V úlohách, ve kterých budeš muset určit, zda jsou slova napsaná bez chyby (a chybou je i špatně utvořená koncovka).

Určitě se ti už někdy stalo, žes viděl/a slovo, u kterého tě překapilo, že se skloňuje zrovna takovým způsobem. Třeba jméno Paris se většinou skloňuje jako Parida, Paridu… Asi si říkáš, jak je to možné?! Jakto, že se -s změnilo na -d?!
Taky si možná nejsi jistý/jistá, jaké je správné skloňování slov jako ruce, oči…Možná nad tím přemýšlíš takto: Ty tvary s -ma (rukama, očima) přece vypadají divně, to nemůže být spisovné!
Další situací, kdy znalost nepravidleného skloňování využiješ, jsou hodiny literatury. Tam se učí o různých zahraničních spisovatelích, kteří mají jména a příjmení, která nejsou pro češtinu typická. A pak přijde ústní zkoušení, ty budeš chtít říct, že Anna Karenina je román Lva Nikolajeviče Tolstého, jenže v tu chvíli začneš přemýšlet, jak se vlastně to jméno Tolstoj skloňuje.

V češtině to souvisí hned s několika tématy.
Určitě znalost nepravidelného skloňování využiješ v literatuře, pak taky třeba ve slohu, ale hlavně v pravopisu.