Shrnutí
IV. kapitola: Tvarosloví
I. podkapitola: Slovní druhy
Slovní druhy
Jsou to kategorie (skupiny) slov, které:
pojmenovávají to stejné z reálného světa (významové kritérium)
ve větě fungují stejně (skladební kritérium)
mění/nemění tvar (tvaroslovné kritérium)
Všechna slova v češtině lze zařadit k nějakému slovnímu druhu (neexistuje slovo, které by nešlo zařadit).
Slovních druhů je celkem 10: (1) podstatná jména, (2) přídavná jména, (3) zájmena, (4) číslovky, (5) slovesa, (6) příslovce, (7) předložky, (8) spojky, (9) částice a (10) citoslovce.
(1) Podstatná jména
Pojmenovávají osoby (např. máma), zvířata (např. pes), věci (např. stůl).
Jsou větnými členy.
Mění tvar – skloňují se.
(2) Přídavná jména
Pojmenovávají vlastnosti osob (např. bohatý), zvířat (např. uštěkaný), věcí (např. rozviklaný).
Jsou větnými členy.
Mění tvar – skloňují se
(3) Zájmena
Zastupují podstatná (např. máma a táta \rightarrow oni) a přídavná jména (např. mamčin \rightarrow její) nebo na ně ukazují (např. ten).
Jsou větnými členy.
Mění tvar – skloňují se.
(4) Číslovky
Vyjadřují číslo – počet (např. pět, několik), pořadí (např. šestý) apod.
Jsou větnými členy.
Mění tvar – skloňují se.
(5) Slovesa
Pojmenovávají děj – činnost (např. mluvit) nebo stav (např. myslet).
Jsou větnými členy.
Mění tvar – časují se.
(6) Příslovce
Pojmenovávají okolnosti děje (např. rychle mluvit), okolnosti vlastnosti (např. hodně bohatý) nebo okolnost okolnosti (např. hodně vysoko).
Jsou větnými členy.
Neskloňují se a nečasují, ale některé z nich se mohou stupňovat (např. často \rightarrow častěji \rightarrow nejčastěji).
(7) Předložky
Nepojmenovávají věci z reálného světa.
Samostatně nejsou větnými členy, ale až ve spojení s podstatnými jmény (např. příslovečné určení místa ze země).
Nemění tvar
(8) Spojky
Nepojmenovávají věci z reálného světa.
Nejsou větnými členy.
Ve větě spojují větné členy, čímž vyjadřují vztahy mezi nimi (např. pes a kočka) nebo mají čistě mluvnickou funkci (např. spojka -li u sloves bude-li chtít).
Nemění tvar.
(9) Částice
Nepojmenovávají věci z reálného světa.
Nejsou větnými členy, ve větě fungují nejčastěji jako mluvnická slova (např. kéž), která mohou mít nějaký svůj význam, např. vyzývat někoho k odpovědi (např. Chceš jít s námi, že?).
Jejich význam vyplývá až, když jsou částice ve větě (např. že může být spojkou i částicí, ale až po zapojení do věty je jasné, o jaký slovní druh jde).
Nemění tvar.
(10) Citoslovce
Nepojmenovávají věci z reálného světa.
Většina citoslovcí nebývá větnými členy, výjimkou jsou zvukomalebná citoslovce (napodobují nějaký zvuk živých/neživých věcí), která mohou být přísudkem, např. Žába žbluňk do vody. Dítě bác na zem.
Nemění tvar.