Shrnutí
VII. kapitola: Skladba
IX. podkapitola: Nepravidelnosti ve větné stavbě
Nepravidelnosti ve větné stavby
Jsou to výrazy, které se ve větě musí oddělovat, nejčastěji čárkou.
Oddělují se čárkami, protože nejsou větnými členy (= nejsou součástí stavby věty).
(a) Samostatný větný člen
Je to výraz, který se chová jako podmět (např. Praha, to je krásné město.), předmět (Knihy, ty měla vždy moc ráda.) nebo jako příslovečné určení (např. Je tam opravdu hezky, v Krkonoších.),
stojí před větou (např. Brno, to je ale malé město.) nebo za větou (To je ale malé město, to Brno.),
pokud se chová jako podmět nebo jako předmět, stojí za ním nebo před ním ukazovací zájmeno ten/ta/to.
(b) Vsuvka
Je to doplňující informace, která bývá oddělena čárkami (např. Stalo se, jak jsem předpokládal, že vlaky dnes nejedou.), závorkami (např. Moji kamarádi (Kamila a Ondra) tady dnes nejsou.) nebo pomlčkami (např. Někteří studenti – těch je ale málo – milují školu.).
(c) Výpustka
Je to vypuštění části věty, kdy je smysl věty stále pochopitelný.
Může jít o výpustku předmětu (např. Chceš číst knihy, nebo nechceš? (... nechceš číst knihy)), přísudku (např. Máma pije víno, táta pivo. (... táta pije pivo)).
Příklady ustálených výpustek, např. Je šest. (namísto Je šest hodin.), Je to 500. (namísto Je to 500 Kč/korun.).
(d) Oslovení
Je to jméno v 5. pádě (např. Moniko, pojď dolů!, Paní Nováková, jste na řadě.).
Častá chyba v oslovení: Dobrý den, pane
Novák. (celé jméno musí být v 5. pádě, to znamená: pane Nováku).
(e) Citoslovce
Jde o citoslovce citová (např. Br, to je ale zima., Ach, to je fronta.) nebo kontaktová (např. Ahoj, jak se máš?, Hej, pojďte sem!).