O pevnosti, kujnosti a slitinách
Jak už jsem ti řekl, o kusu čistého kovu můžeš uvažovat jako o jedné veliké molekule. Všechny její atomy jsou k sobě velmi pevně vázány a přerušit tyto vazby (vypařit kov) by bylo velmi energeticky náročné (například bod varu wolframu je 5555^{\circ} \mathrm{C}). Rozbít jednu vazbu mezi konkrétními atomy však možné je. Odtržené kationty se přesunou a díky všudypřítomným elektronům vytvoří vazbu v jiné části molekuly. Proto, pokud do kovu udeříš kladivem, bude měnit tvar, ale zůstane pořád jedním kusem. Této vlastnosti se říká kujnost.
Nečistoty v kovu, například atomy jiného kovu nebo uhlíku ve slitině, tomuto „klouzání” vrstev mohou zabraňovat. To na jednu stranu způsobuje, že je kov tvrdší, takže je těžší ho opracovat nebo ohnout. Na stranu druhou je pak takový kov také křehčí, tudíž se spíše zlomí, než ohne.