Chromatografie
K čemu se hodí: K rozdělení složitějších směsí, které obsahují látky, které mají jiný náboj, polaritu, velikost, které jinak reagují s ligandy, jsou jinak těkavé atd.
Jak se provádí: Chromatografické metody jsou založené na posunu tzv. mobilní (pohyblivé) fáze přes stacionární (nepohyblivou) fázi. V mobilní fázi se nachází směs látek, které chceš rozdělit, a tato fáze je zpravidla opačné polarity než stacionární fáze (mobilní fází může být například nepolární organické rozpouštědlo, stacionární například polární oxid křemičitý). Látky v mobilní fázi se na stacionární fázi usazují podle toho, jak jsou rozpustné v mobilní fázi. Nejméně rozpustné látky (tj. polární) se usadí nejdříve, zatímco nejvíce rozpustné (tj. nepolární) nejpozději.
Jinými slovy - polární látky chtějí být s polárními látkami, nepolární látky chtějí být s nepolárními látkami. To znamená, že pokud v nepolární (mobilní) vrstvě zkusíš rozpustit polární látku (vzorek), bude mít polární látka snahu co nejdříve "utéct" z nepolárního rozpouštědla. Čím polárnější látka, tím rychleji bude utíkat k jiné polární látce (stacionární fázi).
Existuje mnoho variant chromatografických metod, ale ve školní laboratoři se nejčastěji používá tzv. tenkovrstvá chromatografie (též TLC - thin layer chromatography). Směs, kterou chceš rozdělit, naneseš na papírek pokrytý vrstvou oxidu křemičitého a umístíš ho do nádobky s trochou organického rozpouštědla na dně. Směs se rozpustí v parách organického rozpouštědla, které mezitím vzlíná a pohybuje se tak po papírku s oxidem křemičitým. Její jednotlivé složky se na něm pak budou usazovat. Na papírku tak vznikne několik skvrn, které odpovídají jednotlivým složkám směsi. Poté změříš jejich vzdálenost od místa, na které byla směs původně nanesena. Té se říká retenční faktor \left(R_{\mathrm{f}}\right) - podle tabulek s retenčními faktory různých látek můžeš zjistit, o jakou látku se přesně jedná.
Jak to vypadá:
