Dusík je bezbarvý plyn bez chuti a zápachu a za normálních podmínek tvoří dvouatomové molekuly \left(\mathrm{N}_{2}\right). Dva atomy dusíku jsou k sobě připojeny trojnou vazbou, a proto je plynný dusík za běžných podmínek jen velmi málo reaktivní. Díky své vysoké elektronegativitě je také dusík jedním z mála prvků, které můžou tvořit vodíkové vazby.

Co se jeho výskytu týče, nejvýznamnější je volný dusík, který tvoři 78\% zemské atmosféry. V horninách se dusík moc často nevyskytuje, protože většina jeho anorganických sloučenin je rozpustná ve vodě. Výjimky tvoři například draselný ledek \left(\mathrm{KNO}_{3}\right) nebo chilský ledek \left(\mathrm{NaNO}_{3}\right), který dostal svůj název po svém největším přírodním ložisku v chilské poušti Atacama. V neposlední řadě má také dusík velký význam jako makrobiogenní prvek. Nejenže je nezbytný pro tvorbu bílkovin, ale je také součástí nukleových kyselin. Více se toho o těchto sloučeninách dozvíš v kapitole biochemie.

Dusík se společně se vzácnými plyny vyrábí frakční destilací zkapalněného vzduchu a uchovává se v zelených (šedých) tlakových lahvích s černým pruhem. V chemickém průmyslu se používá pro výrobu například amoniaku nebo kyseliny dusičné. V plynné podobě se také využívá jako inertní atmosféra při sváření nebo při skladování potravin, plní se s ním například balíčky chipsů. Kapalný dusík se dá díky velmi nízké teplotě varu \left(-195,8{ }^{\circ} \mathrm{C}\right) použít jako chladící médium. Uchovávají se v něm zmražená vajíčka nebo spermie a také se s ním vypalují bradavice.