Olovo
Olovo je měkký těžký kov, který podobně jako cín zná lidstvo už tisíce let. I přes své vysoké protonové číslo se v přírodě vyskytuje poměrně často. Je to hlavně kvůli tomu, že olovo je finálním produktem uranové a thoriové rozpadové řady. Nejčastěji ho najdeš v podobě sulfidu olovnatého neboli galenitu (\mathrm{PbS}), ze kterého se i vyrábí pražením a následnou redukcí pomocí uhlíku.
\begin{aligned}2\mathrm{PbS}+3\mathrm{O}_2 & \longrightarrow2\mathrm{PbO}+2\mathrm{SO}_2\\ \mathrm{PbO}+\mathrm{C} & \longrightarrow{}\mathrm{Pb}{}+\mathrm{CO}\end{aligned}
Stejně jako ostatní těžké kovy je i olovo silně toxické, a proto se v dnešní době jeho používání co nejvíce omezuje. Pro své nenahraditelné vlastnosti se však stále používá v automobilovém průmyslu k výrobě olověných akumulátorů a je také velmi častým materiálem při výrobě střeliva. Kvůli své nízké teplotě tání (\left.327^{\circ} \mathrm{C}\right) se přidává do různých slitin, u kterých snižuje výslednou teplotu tání.
Asi by tě nenapadlo, že by se olovo dalo použít i jako sladidlo. Ve starověkém Římě to však nebylo nic neobvyklého. Olověné koule se dávaly do vína, které tím získávalo nasládlou chuť, a sladké ovocné sirupy se vařily v olověných kotlích. Nikdo v té době ale nevěděl, že příčinou nevysvětlitelných úmrtí je právě pomalá otrava olovem.