Stupňování přídavných jmen
Ještě něco?
Druhý stupeň přídavných jmen nepoužíváme jen pro suché srovnávání, ale má i důležitou společenskou funkci.
1. Klasické srovnávání
Používá se pro přímé porovnání dvou věcí nebo osob. Často k tomu potřebujeme spojku než.
Příklad: Petr je vyšší než Jirka.
Příklad: Tahle cesta je kratší než ta včerejší.
2. Změkčení významu (Slušnost)
Někdy používáme 2. stupeň místo 1. stupně, abychom nebyli příliš upřímní nebo někoho neurazili. Přídavné jméno pak neznamená, že je někdo „víc než někdo jiný“, ale že je „trochu více, než je průměr“.
Příklad: „Ta paní je starší.“
Proč: Nechceme na tvrdo říct, že je paní „stará“, což by mohlo znít neslušně. Slovo „starší“ zní v češtině uctivěji.
Příklad: „Potřeboval bych menší radu.“
Proč: Nechceme říct, že rada je „malá“ (nedůležitá), ale chceme, aby naše prosba zněla skromněji.