V prvé řadě potřebuješ vědět, jak jsou kovy vnitřně uspořádané. Atomy kovů, které nejsou součástí žádné sloučeniny s jiným prvkem, se téměř vždy vyskytují ve formě krystalické mřížky. Pokud si tedy představíš kostku čistého kovu (tzv. ingot), její atomy budou uspořádány asi takto:

Čím více atomů se vleze na jedno místo, tím větší hustotu kov má. Některé kovy, konkrétně lithium, sodík a draslík, však využívají místo neefektivně, na malém prostoru mají málo atomů a mají nízkou hustotu. Dokážou díky tomu plavat na vodě.

Druhá věc je, že sodík a draslík při kontaktu s vodou reagují dost bouřlivě, až explozivně.

Důležité je, že takto uspořádané atomy k sobě ve skutečnosti nejsou vázány konkrétními vazbami. Například sodík má pouze jediný valenční elektron. Je tedy vyloučeno, aby k sobě vázal osm dalších atomů sodíku, které ho obklopují. Místo toho atomy kovu své valenční elektrony volně rozprostírají mezi ostatní atomy, takže nepatří žádnému konkrétnímu atomu. Tento „elektronový plyn“ pak přitahuje všechna jádra zároveň a drží je pohromadě. Takovému modelu se odborně říká model nelokalizovaných molekulových orbitalů - tedy orbitalů, které nejsou nikde konkrétně, ale zároveň tak trochu všude. V praxi to vypadá takto:

V podstatě tedy můžeš říct, že blok kovu je jedna veliká molekula.

Co je kovová vazba zač?