Helium je druhý nejrozšířenější prvek ve vesmíru. Na Zemi je ale poměrně vzácné - jeden litr vzduchu ho obsahuje 0,5 ml. Navíc kvůli tomu, že je lehčí než vzduch, ho v atmosféře ubývá.

Po katastrofě z roku 1937, kdy shořela vzducholoď Hindenburg, protože byla naplněná vodíkem, se k plnění vzducholodí a balónků používá právě helium. Určitě víš, že když helium vdechneš, tak bude tvůj hlas znít trochu jinak. Čím je to způsobeno? Helium má totiž nižší hustotu než vzduch, a proto se v něm zvuk šíři asi třikrát rychleji. Takže když máš plíce plné helia má pak tvůj hlas vyšší frekvenci. Pokud by tě zajímalo, jestli se dá frekvence hlasu i snížit, tak dá. Stačí místo helia použít xenon.

Další zajímavou věcí je, že helium je při velmi nízkých teplotách (pod -270,97^{\circ} \mathrm{C}) supratekuté. Supratekutost je vlastnost, která dává molekulám možnost téct bez tření, a dokonce vytékat z otevřené nádoby i proti gravitaci. V praxi to znamená například to, že se molekuly plynu dokáží vyplazit ven z nádoby po jejich stěnách proti směru působení gravitace. Dosáhnout takovýchto teplot je však poměrně náročné, protože se bliźí absolutní nule \left(-273,15^{\circ} \mathrm{C}=0 \mathrm{~K}\right), což je teplota, při níž ustává pohyb částic způsobený teplem.

Díky své velmi nízké reaktivitě se helium používá jako ochranná atmosféra při práci s hořlavinami a na vzduchu nestálými látkami. Dále se kapalné helium používá jako chladící medium, protože má velmi nízkou teplotu varu \left(-268,93^{\circ} \mathrm{C}\right). Taky se s ním nahrazuje dusík ve vzduchové směsi pro hloubkové potápěče, protože se oproti dusíku rozpouští v krvi méně. Dusík rozpuštěný v krvi má totiž narkotické účinky a při rychlém vynoření se může změnit zpět na plyn a způsobovat bolesti kloubů, paralýzu, nebo dokonce smrt. Tyto projevy se označují jako kesonová nebo dekompresní nemoc.