V celém p-bloku (13. až 17 . skupina) dochází ke změně vlastností prvků. Směrem zleva doprava (v periodách) se mění charakter prvků od kovů přes polokovy až po nekovy. Hranice mezi kovy a nekovy je dána diagonálou polokovů, kterou začíná bor a končí tellur (viz periodická tabulka na konci učebnice).

Triely, jak už jejich název značí, obsahují ve valenční vrstvě právě tři elektrony. Jejich elektronová konfigurace ve valenční vrstvě se zapisuje jako \mathrm{ns}^{2} \mathrm{np}^{1}. Pro všechny hlavní skupiny prvků periodické soustavy platí, že se číslo skupiny shoduje s jejich nejvyšším možným oxidačním číslem - pro triely je to tedy +III.

V průběhu celé skupiny se však některé vlastnosti jednotlivých prvků dost mění. Tak například se stoupajícím protonovým číslem Z roste jejich kovový charakter. Bor patří mezi polokovy, ostatní prvky jsou kovy. Zásaditost oxidů těchto prvků roste směrem dolů. Tak třeba oxid boritý \mathrm{B}_{2} \mathrm{O}_{3} je kyselý, \mathrm{Al}_{2} \mathrm{O}_{3} je amfoterní. Oxid thallný \mathrm{Tl}_{2} \mathrm{O} je už ale silně zásaditý, protože poskytuje s vodou hydroxid. V tabulce si taky můžeš všimnout, že u těžších prvků (\mathrm{Ga,}\:\mathrm{In,}\:\mathrm{Tl}) se vyskytuje ox. číslo +I, ve kterém jsou tyhle tři prvky stabilnější.

V přírodě najdeš triely pouze ve sloučeninách. Některé jejich příklady jsou uvedeny u popisu jednotlivých prvků. Bor a hliník, které jsou z hlediska chemie pro tebe teď nejdůležitější, se vyskytují velmi často, protože tvoří horniny a minerály. Ostatní prvky jsou už vzácnější a méně obvyklé. Gallium a Indium jsou ale důležitou součástí moderních materiálů používaných v elektronice a optice.

Pro snadnější zapamatování můžeš použít pomůcku:

Bohatí Alpští Galové Indiány Tloukli. Ničemové!

Tak jo, jdeme na to!