Shrnutí
IV. kapitola: Tvarosloví
I. podkapitola: Slovní druhy
Slovní druhy
Jsou to kategorie (skupiny) slov, které:
pojmenovávají to stejné z reálného světa (významové kritérium)
ve větě fungují stejně (skladební kritérium)
mění/nemění tvar (tvaroslovné kritérium)
Všechna slova v češtině lze zařadit k nějakému slovnímu druhu (neexistuje slovo, které by nešlo zařadit).
Slovních druhů je celkem 10: (1) podstatná jména, (2) přídavná jména, (3) zájmena, (4) číslovky, (5) slovesa, (6) příslovce, (7) předložky, (8) spojky, (9) částice a (10) citoslovce.
(1) Podstatná jména
Pojmenovávají osoby (např. máma), zvířata (např. pes), věci (např. stůl), vlastnosti (např. dobrota), děje (např.běhání).
Jsou větnými členy.
Mění tvar – skloňují se.
(2) Přídavná jména
Pojmenovávají vlastnosti osob (např. bohatý), zvířat (např. uštěkaný), věcí (např. rozviklaný).
Jsou větnými členy.
Mění tvar – skloňují se
(3) Zájmena
Zastupují podstatná (např. máma a táta oni) a přídavná jména (např. mamčin její) nebo na ně ukazují (např. ten).
Jsou větnými členy.
Mění tvar – skloňují se (některá jsou nesklonná, např. jeho)
(4) Číslovky
Vyjadřují číslo: počet (např. pět, několik), pořadí (např. šestý) apod.
Jsou větnými členy.
Mění tvar – většinou se skloňují.
(5) Slovesa
Pojmenovávají děj – činnost (např. mluvit) nebo stav (např. myslet).
Jsou větnými členy.
Mění tvar – časují se.
(6) Příslovce
Pojmenovávají okolnosti děje (např. rychle mluvit), vlastnosti (např. hodně bohatý) nebo jiné okolnosti (např. hodně vysoko).
Jsou větnými členy.
Neskloňují se a nečasují, ale některé z nich se mohou stupňovat (např. často → častěji → nejčastěji).
(7) Předložky
Nepojmenovávají věci z reálného světa, vyjadřují vztahy.
Samostatně nejsou větnými členy, ale až ve spojení s podstatnými jmény (např. příslovečné určení místa ze země).
Nemění tvar
(8) Spojky
Nejsou větnými členy.
Spojují větné členy nebo věty.
Nemění tvar.
(9) Částice
Uvozují věty, vyjadřují postoj mluvčího nebo mluvnickou funkci.
Nejsou větnými členy.
Nemění tvar.
(10) Citoslovce
Vyjadřují pocity, nálady nebo zvuky.
Nejsou větnými členy (výjimkou jsou ta, která nahrazují sloveso v přísudku).
Nemění tvar.
Chybný tvar slova a oprava
V češtině existuje několik pastí, do kterých se často padá v mluvené řeči i v testech. Tady je rychlý přehled, jak se jim vyhnout:
Bysme neexistuje: V podmiňovacím způsobu piš vždy jen bychom nebo byste (např. přišli bychom). Stejně tak piš dohromady abyste a kdybyste.
Mě vs. Mně: Použij pomůcku se jménem Vašek. Slyšíš-li Vaška (2 slabiky), piš mě. Slyšíš-li Vaškovi (3 slabiky), piš mně.
Předložka vs. Příslovce: Předložka se vždy pojí se jménem (kolem domu). Příslovce stojí samo (šel kolem).
Oficiální koncovky: V testech raději piš lidé a hokejisté místo hovorového lidi a hokejisti.
Pravopisné stálice: * Standardní (vždy s „d“).
Výjimka (dlouhé je jen „ý“).
Viz (bez tečky, není to zkratka).
Zhlédnout (film se „z“, protože se na něj díváme).