(1) Slovní druhy podle obecného (věcného) významu
Plnovýznamová slova (Druhy 1–6)
Tato slova mají svůj vlastní a jasný význam. Když je řekneš samostatně, každý si pod nimi dokáže představit konkrétní věc, vlastnost nebo děj. Ve větě navíc fungují jako větné členy (např. podmět, přísudek nebo předmět).
Podstatná jména
Používáš je k pojmenování samostatných bytostí a pojmů. Patří sem:
Osoby, zvířata a věci: člověk, pes, mobil.
Vlastnosti: dobrota, bledost, rychlost.
Děje: čtení, běh, psaní.
Přídavná jména
Vyjadřují vlastnosti osob, zvířat, věcí, ale i jevů a dějů.
Vlastnosti: neslušný, divoký, nový, modrý.
Vztahy: školní, otcův, dřevěný.
Vždy se ptáme: Jaký? Který? Čí?
Zájmena
Slova, která nic přímo nepojmenovávají, ale:
Zastupují podstatná jména (máma a táta→ oni).
Zastupují přídavná jména (Eliččin→ její).
Ukazují na osoby, věci či zvířata (ten, tento, tamten).
Číslovky
Mají číselný význam. Vyjadřují:
Počet: dvě, sto, mnoho.
Pořadí: šestý, poslední.
Druh nebo násobek: dvojí, třikrát.
Slovesa
Vyjadřují děj, tedy to, co se v textu „děje“. Rozlišujeme:
Činnost: běhat, učit se, psát.
Stav: mít, ležet, spát, existovat.
Příslovce
Vyjadřují různé okolnosti. Rozvíjejí buď sloveso (hodně pracoval), přídavné jméno (velmi starý), nebo jiné příslovce (příliš vysoko). Konkrétně určují:
Místo: dole, vlevo.
Čas: včera, brzy.
Způsob: pomalu, hezky.
Míru: hodně, málo.
Příčinu: proto, náhodou.