Tyto prvky patří do 16. skupiny v periodické tabulce, a tudíž mají ve valenční vrstvě šest elektronů. Na to, aby ji měly zaplněnou, jim tedy stačí dva elektrony přijmout. Díky tomu mají velmi často oxidační číslo -II. Kromě kyslíku pak ostatní chalkogeny často tvoří i oxidační čísla +IV a +VI.

Chalkogeny jsou velmi reaktivní. Jejich reaktivita však ve skupině shora dolů klesá a zároveň stoupá jejich kovový charakter. Chalkogeny tvoři s vodíkem dvouprvkové sloučeniny, ve kterých mají oxidační číslo -II. Je na nich krásně vidět, jak důležitá je pro látku přítomnost vodíkových vazeb. Sulfan \left(\mathrm{H}_{2} \mathrm{~S}\right), selan \left(\mathrm{H}_{2} \mathrm{Se}\right) a tellan \left(\mathrm{H}_{2} \mathrm{Te}\right) jsou za normálních podmínek plyny, zatímco voda \left(\mathrm{H}_{2} \mathrm{O}\right) je kapalina, přestože má nejlehčí molekulu. Jedině kyslík má totiž dostatečně vysokou elektronegativitu na to, aby mohl tvořit vodíkové vazby.

Něco málo o vlastnostech chalkogenů ti napoví i samotný název této skupiny, který v překladu znamená rudotvorné. Teď už pro tebe nebude těžké odhadnout, že se vyskytují hlavně v rudách.

S elektropozitivnějšími prvky tvoří chalkogeny dvouprvkové sloučeniny, které se nazývají chalkogenidy. Podle toho, který chalkogen je v molekule obsažen, se rozlišuji oxidy (oxid uhličitý -\mathrm{CO}_{2}), sulfidy (sulfid olovnatý - \mathrm{PbS}), selenidy (selenid sodný -\mathrm{Na}_{2} \mathrm{Se}) a telluridy (tellurid bismutitý -\mathrm{Be}_{2} \mathrm{Te}_{3}).

Skupina kyslíku