Významné osobnosti + doplňující informace

Rok 1968 přinesl v důsledku politického uvolnění obrovský nárůst občanské angažovanosti. Jedním z jejích vnějších projevů byly i spontánní oslavy Prvního máje, které se staly na dlouhá léta posledním svobodným masovým vystoupením občanů.

Oskarové filmy a československá filmová vlna

Tímto pojmem se označovali českoslovenští filmoví režiséři, jejichž počátky tvorby spadaly do první poloviny šedesátých let. Patřili sem mj.  Miloš Forman, Věra Chytilová, Ivan Passer, Jaroslav Papoušek, Antonín Máša, Jiří Menzel, Jan Němec, Jaromil Jireš, Evald Schorm, Vojtěch Jasný, Jan Schmidt, Juraj Herz, Juraj Jakubisko, nebo Ján Kadár. Jejich filmy byly skvěle řemeslně zvládnuté a výrazně společensky angažované, řešily problémy, které byly pro tehdejší (a nejen tehdejší) společnost podstatné. Filmy Obchod na korze (1965) Jána Kádára a Elmara Klose a Ostře sledované vlaky (1968) Jiřího Menzela získaly Oscara, cenu Americké filmové akademie za nejlepší cizojazyčný film. V období normalizace řada těchto tvůrců emigrovala a mnozí dosáhli světové proslulosti (Miloš Forman).

Divadlo Semafor

Divadlo bylo založeno skupinou herců a hudebníků soustředěných kolem Jiřího Suchého (1931) a Jiřího Šlitra (1924 – 1969). Název byl zkratkou slov SEdm MAlých FORem, které představoval film, poezie, jazz, loutky, tanec, výtvarné umění a hudební komedie. Představení, plná písniček Jiřího Suchého zhudebněných Jiřím Šlitrem, si získala obrovské množství příznivců. Desetiletí 1959 – 1969 je považované za „zlatou éru Semaforu“, ale divadlo neupadlo do průměru ani v následujících desetiletích. Vygenerovalo řadu vynikajících herců (Josef Dvořák, Luděk Sobota, Petr Nárožný, Jiří Krampol aj.) i zpěváků (Waldemar Matuška, Hana Hegerová, Eva Pilarová, Karel Gott atd.). Semafor je i dnes stálicí naší hudebně divadelní scény.

2000 slov

Manifest Dva tisíce slov, napsaný spisovatelem Ludvíkem Vaculíkem, byl publikován 28. června 1968 v Literárních listech a dalších novinách. Obsahoval výzvy k další demokratizaci společnosti, které šly daleko za záměry komunistických reforem. K manifestu se svými podpisy připojily stovky osobností veřejného a kulturního života a na sto tisíc občanů. Článek byl označován za protisocialistickou výzvu ke kontrarevoluci a stal se jednou ze záminek ozbrojené agrese a následné okupace ČSSR vojsky pěti států Varšavské smlouvy. Ludvík Vaculík i další významní signatáři byli v následujícím normalizačním období pronásledováni a perzekvováni.

K 231 a Klub angažovaných nestraníků

Klub 231 byla organizace bývalých politických vězňů z let 1948 – 1960, založená 31. března 1968 v Praze. Název byl odvozen od zákona 231/1948 o ochraně lidově demokratické republiky, na jehož základě byla většina obětí politických procesů odsouzena. V SSSR byla organizace označena za protagonistu kontrarevolučních sil. Po sovětské okupaci byla zakázána a její členové perzekvováni.

KAN (Klub angažovaných nestraníků) byl politickým hnutím, které vzniklo v dubnu 1968. Sdružovalo lidi, kteří se chtěli aktivně angažovat v politice a nechtěli být spjati s KSČ, ani s jinou stranou tehdejší Národní fronty. Hlásilo se k ideálům svobody, demokracie a humanity, prosazovalo úplnou politickou rovnost všech občanů. KAN měl přes 2 200 členů, jejich seznamy byly hned na začátku okupace, 21. srpna 1968, zničeny. Přesto se však podařilo zabránit perzekuci mnoha z nich.

Rozhlasová stanice Vltava a Zprávy

V prvních dnech a týdnech srpnové okupace byly takřka všechny československé sdělovací prostředky v rukou vlasteneckých progresivních sil. Proto byly okupačními vojsky založeny propagační prostředky vlastní. Šlo o rozhlasovou stanici Vltava a tiskovinu Zprávy. Oba tyto sdělovací prostředky se vyznačovaly špatnou češtinou a stávaly se terčem všeobecného posměchu. Postupně se do jejich činnosti zapojovaly kolaborantské živly, ale žádnou širší oblibu si tato masmédia nezískala.