Významné osobnosti + doplňující informace

#zlatá léta šedesátá (1960 – 1969)

#významné osobnosti + doplňující informace

+2 dalších

Významné osobnosti

Alexander Dubček

(1921 – 1992)

Profesionální politik. Do vrcholné politiky vstoupil v roce 1963, kdy se stal prvním tajemníkem Ústředního výboru Komunistické strany Slovenska. V letech 1968 – 1969 zastával funkci prvního tajemníka ÚV KSČ. Byl jednou z vedoucích osobností a ikonou obrodného procesu v roce 1968. Po srpnové okupaci ztrácel postupně politickou moc, byl odvolán ze všech funkcí a vyloučen z KSČ. Do politiky se vrátil na konci roku 1989 jako předseda Federálního shromáždění. V roce 1992 zemřel na následky ne úplně vyjasněné autonehody.

Antonín Novotný

(1904 – 1975)

Komunistický politik, v letech 1953 – 1968 první tajemník ÚV KSČ, 1958 – 1968 byl československým prezidentem. Podílel se i na politických procesech, ale řada lidí v nich odsouzených se dostala na svobodu díky amnestii, kterou vyhlásil v roce 1960. Za jeho éry došlo k postupné liberalizaci společnosti, kterou se však snažil brzdit. V roce 1968 byl odvolán ze všech stranických i státních funkcí a odešel z politického života.

Ludvík Svoboda

(1895 – 1979)

Voják a politik. Za první světové války byl příslušníkem československých legií, ve druhé velel prvnímu československému armádnímu sboru v Sovětském svazu. V letech 1945 – 1950 byl ministrem národní obrany, od roku 1968 do roku 1975 prezidentem republiky. V srpnových dnech roku 1968 odmítl jmenovat tzv. dělnicko-rolnickou vládu Aloise Indry, následně pak podepsal Moskevský protokol, legalizující pobyt sovětských vojsk v Československu. V období normalizace se stával nepohodlným pro svou snahu zachránit některé lidi před perzekucemi. Napsal řadu memoárových knih, z nichž některé mohly být publikovány až po roce 1989.

František Kriegel

(1908 – 1978)

Československý komunistický politik. V období Pražského jara člen předsednictva ÚV KSČ a také předseda Ústředního výboru Národní fronty Čechů a Slováků. Člen československé delegace, jenž jako jediný nepodepsal Moskevský protokol. V období normalizace odstraněn z politického života.

Oldřich Černík

(1921 – 1994)

Československý komunistický politik, v období pražského jara stoupenec reforem. Zastával post československého předsedy vlády. Po okupaci podobně, jako všichni reformisté, postupně odstraněn z veřejného života. Ještě v roce 1969 se však podílel na potlačení demonstrace na Václavském náměstí při příležitosti výročí okupace, čímž jeho popularita částečně utrpěla. Do politického života se pak již nevrátil a dožil v ústraní.

Josef Škvorecký

(1924 –2012)

Spisovatel a překladatel. Zaujal již svým prvním románem Zbabělci (napsán v roce 1948, vyšel až o deset let později). Vynikající byly i jeho literárně teoretické eseje Nápady čtenáře detektivek. Jádro jeho literárního díla tvoří knihy, zabývající se českou společností za nacistické okupace a za komunistické totality. Po roce 1968 Škvorecký emigroval a v Kanadě založil exilové nakladatelství ´68 Publishers, jedno z nejdůležitějších exilových vydavatelství v dobách tzv. normalizace. Až po roce 1989 mohly i u nás vyjít další jeho knihy, např. Tankový prapor, Prima sezóna, Mirákl aj. Některé z nich byly i zfilmovány. Škvorecký je jednou z nejvýraznějších osobností české literatury druhé poloviny minulého století.

Věra Čáslavská

(1942 – 2016)

Sportovní gymnastka, trenérka a funkcionářka. K jejím nejvýraznějším sportovním úspěchům patří sedm zlatých olympijských medailí. Na olympiádě v Mexiku 1968 otevřeně vystoupila proti okupaci Československa. Podepsala petici 2000 slov a byla vyloučena z Československého svazu tělesné výchovy. Po roce 1989 se stala poradkyní prezidenta Havla a zastávala významné funkce v československém a českém sportovním životě.

Jan Palach

(1948 – 1969)

Student historie a politické ekonomie filozofické fakulty Karlovy univerzity. Na protest proti potlačování lidských svobod a pasivitě veřejnosti se 16. ledna 1969 na Václavském náměstí v Praze zapálil a na následky po třech dnech zemřel. Jeho čin se stal mementem pro celou společnost. V lednu 1989 zorganizovaly opoziční síly tzv. Palachův týden, který byl předznamenáním pádu komunistického režimu na podzim tohoto roku.