Významné osobnosti + doplňující informace
Významné osobnosti
Marián Čalfa
(1946)
Československý politik. Nejdůležitější roli ve svém životě sehrál v posledních týdnech roku 1989, kdy zkrachovala jednání mezi delegacemi, vedenými předsedou vlády Ladislavem Adamcem a mluvčím Občanského fóra Václavem Havlem. Čalfa dovedl jednání k úspěšnému závěru a stal se předsedou tzv. vlády národního porozumění. Měl velký podíl na zvolení Václava Havla prezidentem a byl jeho neformálním poradcem. Čalfova vláda dovedla zemi k prvním svobodným volbám v roce 1990.
Petr Pithart
(1941)
Historik, spisovatel, československý a český politik. V období tzv. normalizace byl jedním ze signatářů Charty 77 a podílel se na tvorbě a vydávání samizdatové literatury. Společně s Milanem Otáhalem a Petrem Příhodou napsal pod pseudonymem Podiven knihu Češi v dějinách nové doby, ve které se pokouší o netradiční pohledy na české moderní dějiny. V letech 1990 – 1992 byl předsedou české vlády. Pokoušel se o zachování společného státu vytvořením konfederace, ale neúspěšně. V letech 1996 – 1998 a potom 2000 – 2004 byl předsedou Senátu Parlamentu České republiky.
Vladimír Mečiar
(1942)
Slovenský politik. V letech 1990 – 1991 byl předsedou slovenské vlády v rámci ČSFR. Byl jedním ze zakladatelů Hnutí za demokratické Slovensko a stal se jeho předsedou. Po volbách 1992, v nichž toto hnutí zvítězilo, spolu s Václavem Klausem dohodl rozdělení Československa. Slibovaný plebiscit k této záležitosti se nikdy neuskutečnil. Mečiar se stal předsedou slovenské vlády a v této funkci působil v letech 1992 – 1994 a po krátké přestávce pak 1994 – 1998. Navzdory volebním vítězstvím jeho HZDS ve volbách v letech 1998 a 2002 se Mečiarovi nepovedlo sestavit vládu a působil v parlamentní opozici. V letech 1999 a 2004 se neúspěšně ucházel o funkci prezidenta Slovenské republiky. Součástí vlády se HZDS pod jeho vedením stalo ještě v první vládě Roberta Fica v období 2006 – 2010. Z vrcholové politiky odešel po parlamentních volbách 2010, poté co se HZDS nedostalo do parlamentu. Jeho způsob řízení státu bývá označován za autoritativní.
Ján Čarnogurský
(1944)
Slovenský politik a bývalý disident. Za své aktivity byl v období komunistické totality několikrát vězněn. Po listopadu 1989 vstoupil do vrcholové politiky. Po rozpadu Veřejnosti proti násilí se stal předsedou Kresťanskodemokratického hnutia. Během jednání o budoucnosti Československa po volbách v roce 1992 zastával neudržitelnou koncepci státu na výpověď, podle níž mělo k rozpadu společného státu dojít teprve po vstupu Československa do Evropské unie a NATO.
Viktor Kožený
(1963)
Český podnikatel s irským občanstvím. Jeho „hvězdná hodina“ je spojena s kupónovou privatizací. Díky masivní propagační akci se mu podařilo pro své Harvardské investiční fondy získat přes milion kupónových knížek. Nezákonnými operacemi však občany o prostředky připravil. Obdobně se zachoval při privatizaci v Ázerbajdžánu. Žije na Bahamách a je trestně stíhán nejen v České republice, ale i v USA. Jeho jméno se stalo takřka symbolem pro privatizační podvody.