Významné osobnosti + doplňující informace

#významné osobnosti + doplňující informace

#protektorát čechy a morava

+2 dalších

Významné osobnosti

Alois Eliáš

(1890 - 1942)

Československý legionář, voják z povolání. Po okupaci byl jmenován členem několika protektorátních vlád, 27. dubna 1939 byl jmenován jejím předsedou. Udržoval kontakty s Benešovým zahraničním odbojem a aktivně se zapojil do odboje domácího, zejména do zpravodajské činnosti. 27. září 1941 byl zatčen gestapem a následně odsouzen k trestu smrti. Popraven byl 19. června 1942 na příkaz K. H. Franka.

Reinhard Heydrich

(1904 - 1942)

Jedna z nejvýše postavených osobností nacistického Německa. Blízký spolupracovník Himmlera, šéf Hlavního úřadu říšské bezpečnosti. 28. září 1941 se stal zastupujícím říšským protektorem v Čechách a na Moravě. Byl hlavním spoluautorem plánu na genocidu českého národa. Dne 27. května 1942 na něj českoslovenští parašutisté spáchali atentát, jehož následkům 4. června podlehl.

Karl Hermann Frank

(1898 - 1946)

Původně karlovarský knihkupec, poté politik, angažující se v Sudetoněmecké straně. Aktivně se podílel na rozbití Československé republiky. V období nacistické okupace roku 1939 obdržel hodnost SS-Gruppenführera a byl jmenován říšským tajemníkem Protektorátu Čechy a Morava. V srpnu 1943 byl jmenován německým státním ministrem pro Čechy a Moravu. Inicioval a aktivně organizoval vypálení a vyvraždění Lidic jako odvetu za atentát na Heydricha. Na konci války se pokusil uprchnout, ale byl americkými vojáky zadržen a vydán československé justici. Mimořádný lidový soud ho 21. května 1946 odsoudil k trestu smrti, který byl den poté vykonán.

Jozef Tiso

(1887 - 1947)

Římskokatolický kněz, slovenský politik. Aktivně se podílel na rozbití ČSR a vyhlášení samostatnosti Slovenska. Od roku 1939 byl nejprve předsedou vlády a posléze prezidentem Slovenského štátu, z něhož chtěl vybudovat katolický stavovský stát. Nesl velký podíl na deportacích slovenských Židů, které v konečném důsledku znamenaly jejich vyvražďování. Výjimky z těchto deportací, které osobně podepsal, se v drtivé většině týkaly Židů pokřtěných. Po válce byl odsouzen k trestu smrti a 18. dubna 1947 popraven.

Emanuel Moravec

(1893 - 1945)

Československý legionář, voják z povolání, publicista. Po mnichovské kapitulaci u něho došlo k velkému názorovému obratu a v době Protektorátu patřil k nejaktivnějším kolaborantům s nacistickou mocí. Od 19. ledna 1942 byl ministrem školství a národní osvěty v protektorátní vládě. Od téhož roku byl také předsedou Kuratoria pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě; tato organizace měla vychovávat českou mládež k loajálnosti k okupační správě a nacismu. Stal se tak přímo symbolem české kolaborace s nacistickými okupanty. Ve dnech květnového povstání 1945 spáchal sebevraždu.

arm. gen. Karel Klapálek

(1893 - 1984)

Československý legionář, voják z povolání. Po vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava organizoval odbojovou skupinu Obrany národa. Po jejím prozrazení uprchl v roce 1940 do zahraničí, kde se zapojil do vojenské činnosti v západní armádě a velel československému praporu při obraně Tobruku. V roce 1944 se přihlásil k československé jednotce v Sovětském svazu, s níž se zúčastnil karpatsko-dukelské operace. V dubnu 1945 byl jmenován velitelem československého armádního sboru v SSSR. Po válce napomáhal komunistickému puči v roce 1948, v dalších letech však byl postupně odstraněn z veřejného života a nakonec po vykonstruovaném politickém procesu v roce 1954 uvězněn. Je nositelem mnoha československých i zahraničních vyznamenání.