Teorie
Slovenský štát
Slovenský štát vyhlásil samostatnost 14. března 1939. Vyhlášení samostatnosti předcházelo jednání Jozefa Tisa s Adolfem Hitlerem. I když byla reálná samostatnost Slovenské republiky pod politickým a hospodářským vlivem Německa značně okleštěná, docházelo zejména do roku 1943 ze strany vládních představitelů k alespoň částečně samostatné hospodářské i zahraniční politice. Také hospodářské výsledky státu byly zejména zásluhou národohospodářů Imricha Karvaše a Petera Zaťka značně lepší než v Protektorátu. Slovenská republika byla totalitním státem s diktaturou jedné politické strany – Hlinkovej slovenskej ľudovej strany - strany slovenskej národnej jednoty. V ní soupeřilo o moc umírněné křídlo, reprezentované prezidentem Tisem s radikály, sdruženými kolem předsedy vlády Vojtěcha Tuky a ministra vnitra Alexandra Macha. Ani Slovensku se nevyhnuly deportace židovského obyvatelstva, zejména po vydání Židovského kodexu v roce 1941. Obyvatelstvo dalo svůj nesouhlas na vědomí zejména účastí v Slovenském národním povstání pod vedením generálů Rudolfa Viesta a Jána Goliana v roce 1944. Po skončení druhé světové války Slovenská republika zanikla.
Tiso, Tuka, Ribbentrop
V letech 1939 – 1945 existovala Slovenská republika, která byla pod silným vlivem Německa. Zatímco její prezident Jozef Tiso představoval relativně umírněnější křídlo, Vojtěch Tuka symbolizoval radikální fašistický směr. V srpnu 1944 vypuklo Slovenské národní povstání, po jehož potlačení se Slovensko stalo v podstatě Německem okupovanou zemí.