Shrnutí
III. kapitola: Pravopis – interpunkce
VI. podkapitola: Souvětí
Souvětí
Je to spojení minimálně 2 vět
poznámka: věta = spojení slov, které obsahuje přísudek, přísudek = základní větný člen, který vyjadřuje děj nebo stav a nejčastěji bývá vyjádřen slovesem v určitém tvaru.
Věty v souvětí se oddělují:
čárkami, např. Máma večeřela, táta stále obědval.
spojkami, např. Máma večeřela a táta stále obědval.
nebo kombinací obojího, např. Máma večeřela, ale táta stále obědval.
Při rozpoznávání věty platí, že co přísudek, to věta, ale pozor na:
několikanásobný přísudek, který tvoří 1 větu, např. Celý večer jsem přemýšlel, uvažoval a dumal na zítřejším testem z češtiny.
věty, které neobsahují podmět, např. Prší.
Věty, které tvoří souvětí
Mohou být: (1) hlavní nebo vedlejší. Pokud souvětí obsahuje alespoň 1 hlavní a 1 větu vedlejší, pak se rozlišují věty (2) řídící nebo závislé.
Hlavní věta
Hlavní věta bývá větou řídící (nikdy není závislou větou), a proto může stát i mimo souvětí jako samostatná jednoduchá věta.
Každé souvětí musí obsahovat minimálně 1 hlavní větu.
Není možné se na ni zeptat (naopak pomocí hlavní věty je možné se zeptat na větu vedlejší).
Vedlejší věta
Vedlejší věta je vždy závislá na jiné větě (buď na hlavní nebo jiné vedlejší).
Na rozdíl od hlavní věty, nemůže stát samostatně mimo souvětí.
Začíná spojovacím výrazem (např. ale, protože, kam, jaký).
Je možné se na ni zeptat (pomocí věty hlavní).
Podle toho, kolik hlavních a kolik vedlejších vět souvětí obsahuje, se rozlišuje:
souvětí souřadné, které obsahuje minimálně 2 hlavní věty (dále může, ale nemusí obsahovat vedlejší věty)
a souvětí podřadné, které tvoří pouze 1 hlavní věta a minimálně 1 vedlejší věta
Řídící věta
Je to věta, na které závisí jiné věty.
Řídící větou je vždy věta hlavní.
Může jí být i věta vedlejší (ale ta je pak současně i větou závislou, protože vedlejší věta je vždy větou závislou).
Závislá věta
Je to věta, která závisí na jiné větě (buď na hlavní věta nebo na jiné vedlejší větě).
Závislou větou je vždy věta vedlejší (nikdy ne věta hlavní),
Kde psát čárku v souvětí?
Čárkou se oddělují:
hlavní věty, např. V Brně pršelo, v Praze svítilo slunce.
i v případě, že jsou spojeny dvojicemi spojovacích výrazů (ani – ani, jednak – jednak, hned – hned apod.), např. Nebylo mi vyloženě ani špatně, ani mi nebylo vyloženě dobře.
vedlejší věty, např. Doma máš dojem, že se ti nic nechce, že tě nic nebaví.
vedlejší věty od hlavních vět, např. Vůbec nevím, co budu dělat.
i v případě, že začínají spojkou a, i, ani, nebo, např. Marek nepřišel, i když jsem na něj čekala.
pokud je VV vložena do hlavní, odděluje se z obou stran čárkami, např. Táta, který si vystudoval medicínu, se věnuje nakonec jinému oboru.
závislé věty vedlejší od vedlejších vět řídících, např. Spolužák nepřišel do školy, protože si myslel, že škola je stále kvůli covidu zavřená.