Shrnutí
III. kapitola: Pravopis – interpunkce
I. podkapitola: Interpunkce na konci vět
Podle postoje mluvčího
Rozlišuje se 5 typů vět: oznamovací, tázací, přací, rozkazovací a zvolací.
Zakončují se různými interpunkční znaménky (.,?!).
(1) Oznamovací věta
O něčem informuje a je bez citového zabarvení.
Na jejím konci se píše tečka.
Sloveso je v oznamovacím (např. Přeju si to.) nebo podmiňovacím způsobu (např. Přál/a bych si to.).
(2) Tázací věta
Používá se pro pokládání otázek.
Podle toho, co je obsahem otázek, se rozlišují:
(a) zjišťovací otázky se používají pro ověření nějakého faktu (např. Přijdeš dnes domů?) a předpokládá se u nich odpověď ano/ne,
(b) doplňovací otázky se používají pro doplnění nějaký informací (např. Kdy dnes přijdeš domů?), obsahují typicky tázací slova kdo, co, jaký, který, čí, kde, kdy, kam, kolik, proč apod.
Na jejím konci se píše otazník.
(3) Přací věta
Používá se, když si někdo něco přeje (např. Kéž by byly už prázdniny!)
Na jejím konci se píše vykřičník.
(4) Rozkazovací věta
Používá se pro vyjádření:
(a) zákazu (např. Nedělej to!),
(b) rozkazu (např. Udělej to!),
nebo (c) varování (např. Pozor!).
Na jejím konci se píše vykřičník (např. u vět typu Udělej to už proboha!) nebo tečka (např. u vět typu Vyhledejte v textu všechna podstatní jména.)
Sloveso je typicky v rozkazovacím (např. Mlčte!) nebo v oznamovacím způsobu (např. Mlčíte!).
Nemusí však obsahovat sloveso, např. Ticho!, Pst!.
(5) Zvolací věta
Používá se pro vyjádření:
(a) překvapení (např. Ty jo, Jirka už se vrátil!),
(b) radosti (např. To je fakt super!),
(c) upozornění (např. No, jen aby to nebyl nakonec podvodník!),
(d) podivení (např. Aha, tak takhle to je!).
Na jejím konci se píše vykřičník.