Shrnutí
IV. kapitola: Tvarosloví
VII. podkapitola: Slovesa
Slovesa
Jsou to ohebný slovní druh, který:
vyjadřuje nějaký děj/činnost, např. běhat, mluvit, stav, např. žít, těšit se, nebo změnu stavu, např. zbláznit se, změnit se,
se časují např. Budu chodit každý čtvrtek plavat.,
ve větě funguje nejčastěji jako přísudek, např. Spím cca 6 hodin denně.
Dělení sloves podle významu:
(1) plnovýznamová slovesa (vyjadřují přímo nějaký děj, činnost apod., např. běhat, lyžovat, pít, vařit, platit),
nebo (2) pomocná slovesa (přidávají se k plnovýznamovému slovesu a mají různé významy (patří mezi ně být, bývat, stát, stávat se, mít, mívat, chtít, moci/moct, muset, smět, začít, počít, zůstat, počít, ustat).
Mluvnické kategorie sloves
Patří mezi ně: (1) osoba, (2) číslo, (3) čas, (4) způsob, (5) slovesný rod a (6) vid.
Slovesné tvary, u kterých lze mluvnické kategorie určit jsou tvary určité x tvary, u kterých je nelze určit se nazývají neurčité (infinitiv)
(1) Slovesná osoba a (2) slovesné číslo
U sloves se rozlišují 3 osoby ve dvojím čísle: v jednotném (já, ty, on/ona/ono) a v množném (my, vy, oni/ony/ona).
(3) Slovesný čas
Jsou celkem 3 slovesné časy: (a) přítomný (např. mluvím), (b) minulý (např. mluvil jsem) a (c) budoucí (budu mluvit).
(4) Slovesný způsob
Jsou celkem 3:
oznamovací, kdy sloveso můžeš být v přítomném čase (např. čtu si), v minulém čase (např. četla jsem si) nebo v budoucím čase( např. budu si číst),
rozkazovací (přej si!), kdy je sloveso pouze v přítomném čase
a podmiňovací, který je pouze v minulém čase a rozlišuje se podmiňovací způsob přítomný (např. přála bych si) nebo minulý (byla bych si přála).
Podmiňovací způsob může být přítomný (tvoří ho dvě slova: 1. sloveso v minulém čase + 2. bych/bys/by/bychom/byste/by, např. mluvila bych) nebo minulý (tvoří se podmiňovacího způsobu slovesa být + tvaru minulého času daného slovesa, např. byla bych mluvila).
(5) Slovesný rod
Je v češtině dvojí: činný (např. Lidi postavili tuto budovu holýma rukama.) nebo trpný (např. Tato budova byla postavena holýma rukama lidí.)
(6) Slovesný vid
Slovesný vid vyjadřuje časovou ohraničenost, nebo neohraničenost nějakého děje.
Rozlišují se: (a) dokonavá slovesa – vyjadřují výsledek nějakého děje (vyjadřují časově ohraničený děj), např. šel, (b) nedokonavá slovesa – vyjadřují děj (vyjadřují = časově neohraničený děj), např. odešel.
Vidové dvojice: Většina sloves existuje v dokonavé i nedokonavé podoba – tomu se říká, že sloveso tvoří vidovou dvojici. Vidovou dvojici můžeš vytvořit:
pomocí předpon, např. psát (nedokovavé sloveso) – napsat (dokonavé sloveso),
pomocí přípon, např. koupit (dokonavé) – kupovat (nedokonavé).
Pouze nedokonavá slovesa: nemají dokonavý protějšek:
způsobová slovesa (moct, chtít, smět, muset),
a stavová sloves (např. mít, umět, vědět, znát, stát, bydlet).
Obojvidová (jednovidová) slovesa: vid (dokonavý/nedokonavý) nabydou až po jejich zapojení do věty, patří mezi ně:
např. věnovat, darovat, jmenovat, obětovat
a také slovesa cizího původu, např. argumentovat, absolvovat.
Tvary sloves
Slovesa mohou být vyjádřena:
(1) jednoduchým tvarem (to znamená jedním slovem), např. mám, pomluvíte, řadí se k nim tzv. zvratná slovesa (např. smát se, hrát si),
patří k nim: jednoduché tvary infinitiv, přechodníky, rozkazovací způsob, oznamovací způsob přítomného času a oznamovací způsob budoucího času dokonavých sloves.
nebo (2) složeným tvarem (to znamená více slovy), např. mluvili jsme, budete mluvit,
patří k nim: oznamovací způsob minulého času, oznamovací způsob budoucího času nedokonavých sloves, trpný rod, podmiňovací způsob.
Časování sloves
Pro časování sloves se používá vzor z 1 z 5 slovesných tříd.
Pro zařazení ke slovesné třídě se používá zakončení sloves ve 3. osobě č. j. (podle osoby on):
-e \rightarrow 1. slovesná třída (vzory nese, bere, peče, maže, tře),
-ne \rightarrow 2. slovesná třída (vzory tiskne, mine, začne),
-je \rightarrow 3. slovesná třída (vzory kryje, kupuje),
-í \rightarrow 4. slovesná třída (vzory prosí, trpí, sází),
-á \rightarrow 5. slovesná třída (vzor dělá).
1. slovesná třída
pro zařazení ke vzoru: 1. minulý čas (bez přípony: nesl, pekl; přípona -a-: bral, mazal; přípona -e-: třel), 2. před koncovkou tvrdá souhláska (vzory nese, bere), měkká souhláska (vzory peče, maže, tře).
2. slovesná třída
pro zařazení ke vzoru stačí pouze minulý čas: bez přípony (vzor tiskl), přípona -nu- (vzor minul), přípona -a- (vzor začal).
3. slovesná třída
pro zařazení ke vzoru stačí pouze přítomný čas: mají příponu -ova- (vzor kupovat), nemají příponu -ova- (vzor kryje).
4. slovesná třída
pro zařazení ke vzoru: 1. přítomný čas: přípona -í- (vzor prosí), přípona -e/ě- (vzory trpěl, sázel), 2. rozkazovací způsob: bez přípony (vzor trp!), přípona -ej/-ěj (vzor sázej).
5. slovesná třída má pouze vzor dělá.